Fyren Nales - Lannik

Lannik je civilizovaná mírumilovná planeta umístěná ve Středním Okraji. Představuje domov stejnojmenné, ušaté a vzrůstově malé rase, která se vyznačuje kromě jiného i svou hrdou, někdy až arogantní povahou. Má k ní však také dobrý důvod, protože vytvořila dobrou, pokojnou a prosperující civilizaci. Touto dobou, v čase Velké Klonové Války, v níž zatím zůstává neutrální, je však její poklid částečně narušen, neboť se stává vyhledávaným útočištěm pro civilisty, kteří ztratili při konfliktu domov, ale i pro zločince nejrůznějších typů, kteří se rozhodli využít zaneprázdněnosti Galaktické Republiky k vlastnímu prospěchu.
Nad planetou se náhle vynořila z hyperprostoru malá loď. Byla vcelku nová, zřejmě teprve nedávno zakoupená, a ačkoli se příliš nevyznačovala nějakou zvláštní velikostí, měla na palubě malou přistávací plochu. V řídící kabině seděl Fyren Nales, muž, který ani ne den předtím téměř bez pomoci dostal před soud Multa Klessera, šéfa Coruscantské mafie, a jeho pomocníka. Při pilotování mu asistoval droid, kterého si Nales obstaral těsně předtím, než odstartoval z hlavního města Republiky, neboť tato loď potřebovala dva piloty.
Nezdržovali se a ihned zamířili k jedné méně obydlené oblasti planety. Fyren totiž už předtím dobře promyslel, kde pravděpodobně najde to, co hledal. Nemohlo to být ani v centru měst, ani u turistických zajímavostí, vlastně by to mělo být co nejdál od původního obyvatelstva kvůli jeho povaze. Proto se pilot ještě před odletem pokusil zjistit dostatek informací o Lanniku, aby si pak ušetřil čas s hledáním. Teď se mu to hodilo a mohl letět rovnou k cíli, což mu prospělo ve splnění úkolu, který si sám předtím uložil.
Přistál v jedné přistěhovalecké čtvrti, hned vystoupil a začal se rozhlížet okolo po něčem určitém. Svého pilotovacího droida nechal v lodi nastaveného na úsporu energie. V ulicích bylo vidět mnoho lidí, kteří vypadali, že už nějakou dobu žijí na ulici, a to i přesto, že se zdálo, že netrpí nedostatkem peněz. Nales zatím vyšel ven, rychlým, ale klidným krokem přešel ulicí a začal se procházet po městě. Asi po hodině tohoto zdánlivě bezcílného bloumání vešel Fyren do nějaké ubytovny, která hlásala, že má volné pokoje. Poté, co vstoupil, zamířil rovnou k recepčnímu a řekl:
„Dobrý den! Jste zasvěcen?“
Zaměstnanec se na něj jen překvapeně podíval a nezmohl se ani na odpověď.
„Měl jsem tu mít totiž rezervovaný pokoj,“ začal vysvětlovat příchozí. „Ozval se mi pak pan vedoucí, že má moc zákazníků a tak bude muset tu rezervaci zrušit. Nabídl jsem mu tedy dvojnásobek obyčejné ceny za to, že mi místo udrží. Na to už neodpověděl, a tak bych rád věděl, zda vy o tom něco víte. Samozřejmě vidím, že se tu zřejmě věci změnily a máte zase volno, takže svou nabídku ruším a zaplatím obvyklou cenu.“
„O žádné rezervaci nevím. Jedině, že byste byl ten pan Klesser, ale to asi nebudete vy. Ten si rezervoval teprve předevčírem a přitom máme volno už aspoň týden. Jen málokdo u nás zůstává na víc než jednu noc!“
„Vím to, ačkoli nechápu proč. Prvotřídní hotel sice zrovna nejste, vypadáte pořád lépe než ulice… chtěl bych tedy nejlevnější pokoj.“
Dostal hned klíče a šel se ubytovat. V pokoji se jen v rychlosti rozhlédl a hned si líně lehl na postel a nějakou dobu se jen tak nečinně válel. Asi za půl hodiny se ozvalo rázné zabušení na dveře. Fyren čile vstal, tlačítkem otevřel, načež do místnosti vstoupili dva humanoidi – Mimbanit a Twi-lek. Vypadali sice poměrně civilizovaně, ale ani trochu přívětivě. Fyren Nales je však i přesto se samozřejmostí v hlase uvítal:
„To jsem rád, že jste tady! Už jsem vás očekával.“
„Kdo jste?“ odpověděl Mimbanit nevraživě. „Nevzpomínám si, že bych tu někoho očekával já. Zvlášť ne někoho, jako jste vy!“
„Ale ano, očekával jste mě! Vím totiž, na koho zde čekáte. Má sem touto dobou dorazit Mult Klesser z Coruscantu a vy se k němu chystáte nastoupit do služby. I já jsem na jeho straně,“ dodal, když viděl, že příchozí vytahují blastery. „Mimochodem, proč si myslíte, že já sám nejsem váš budoucí nadřízený?“
„Klesser je boháč a před nikým to neskrývá. Ty zatím vypadáš, že nemáš ani na živobytí. Kromě toho Klessera už dobře znám, měli jsme spolu dřív několik akcí, pak jsem však od něj odešel. To mi ovšem nebrání v tom, abych teď oprášil svou oddanost vůči němu a získal si u něj dobré místo. To znamená, že budu u tebe nejspíš nadřízený, takže si mě dobře zapamatuj! Jmenuji se Lart Gomann ale pro tebe jsem boss!“
„To určitě nezapomenu, ale nebuďte si natolik jistý svým postavením, protože i já už jsem s Klesserem měl co do činění, takže pro něho nejsem ani já úplná nula. Nakonec, zrovna vykonávám důležitý úkol, který jsem dostal právě od něj. Vyslal mě totiž, abych vám vyřídil důležitou zprávu. Tu se však musí dozvědět všichni noví členové gangu, a to bez výjimky. Hádám, že vy jste jejich vůdce, takže byste je mohl laskavě svolat.“
„Co je to za zprávu? Určitě ji nemusí vědět všichni najednou. Stačí, když ji povíš mně, a já ji potom vyřídím ostatním.“
„Jestli mi pořád nevěříte, tak se zamyslete nad tím, jak bych vás tu mohl najít, kdyby mne Klesser doopravdy neposlal! Já vám však důvěřuji, a tak nemám co tajit. Klesser vám vyřizuje, že nemůže dorazit. Na Coruscantu totiž dostal ještě jednu velmi výhodnou obchodní nabídku, kterou musí vyjednat osobně. Má však pro vás nějakou důležitou misi a chtěl by vám ji vysvětlit sám. Zřejmě půjde o něco tak závažného, že se to bál vzkázat přese mě, i když mi důvěřuje. Budete proto muset všichni odletět za ním. Budu vás doprovázet a zavedu vás k němu. Nedivte se, že vám neposlal zprávu přes hologram! Slyšel jsem, že na Lanniku jsou všechny příchozí i odchozí zprávy kontrolovány, aby ho náhodou nějaký darebák nezapletl do války. Zato lidí, kteří sem přilétají, je čím dál tím víc, takže posel nebude ani trochu nápadný. Jenom mi řekněte, kdy budete připraveni odletět!“
„Teď nejspíš ne. Bude chvíli trvat, než svoláme všechny nováčky, a kromě toho tady žijeme spíš nočním životem. Přes den většina z nás, kromě hlídek, spí. Bude proto lepší počkat s odletem do večera. I my dva jsme vstali jenom proto, abychom tě odtud vyhnali, protože jsme v této budově nechtěli mít někoho, kdo s námi nepracuje. Teď tu ale můžeš zůstat. Odpočiň si, před odletem se pro tebe zastavíme.“
Hosté už byli na odchodu, když se ozval podivný zvuk. Ukázalo se, že ho způsobil příruční holoprojektor, který měl Gomann u sebe. Zastavil proto, spustil ho a před ním se objevil modrý hologram. Postava na něm řekla tichým, ale zřetelným hlasem:
„Gomanne, dostal jsem právě zprávy z hlavního města. Dověděl jsem se, že před necelou hodinou se tam objevil někdo od Republiky a že to vypadá na Jedie! Zatím se zdá, že tu má jen nějaké diplomatické jednání, ale přesto vám doporučuji zvýšenou opatrnost.“
Poté postava zmizela. Oslovený Mimbanit zastrčil holoprojektor do kapsy a obrátil se k Fyrenovi, který to všechno lhostejně sledoval:
„Vidíš, že máme hlídky všude. Ten Jedi je jen další důvod, proč opustit Lannik, protože kde čmuchá Republika, tam není bezpečno! To na Coruscantu bude určitě větší klid, tam se dá mnohem lépe skrýt. Ani tady se však není čeho bát, protože co by strážce míru hledal v chudinské čtvrti, jako je tahle!“
S těmito slovy odešel doprovázen Twi-lekem, který za celou dobu neřekl ani slovo. Fyren Nales zůstal několik minut o samotě, zřejmě pohroužen v myšlenkách. Když se však vrátil k vědomí, vstal a tiše opustil budovu.


V hlavním centru civilizace planety Lannik právě skončil rozhovor mezi vedoucím bezpečnostní služby tohoto neutrálního světa a mladým rytířem Jedi Galtinem Banelcim. Zástupce Republiky dorazil před necelou hodinou a hned po příjezdu se spojil s místní vládou, aby se dověděl, zda v poslední době neměli nějaké vážné a opakované narušení pořádku. Když dostal zápornou odpověď a vyřešil ještě několik diplomatických záležitostí, dal se na odchod. Na ulici, při cestě ke své stíhačce však na něj náhle kdosi zavolal. Jedi se ohlédl, zastavil překvapením, rychle se ale vzpamatoval a pohotově odpověděl:
„Fyren Nales? Vás jsem čekal ze všeho nejméně! Obávám se, že vás však teď budu muset dopravit na Coruscant. Je ve vašem zájmu, abyste spolupracoval.“
„Na Coruscant?“ zvolal Nales. „ Vy Jediové jste skutečně nepochopitelní! Pokud si vzpomínám, před chvílí jsem z Coruscantu přiletěl, tak proč bych se tam měl vracet? Má snad vaše Rada na mě nějaké další otázky?“
„To ne, všechno máme s vámi vyřízené. Nicméně jste stále podezřelý ze spolupráce s Klesserem, a tak jistě uznáte, že je přinejmenším velmi zajímavé, že se snažíte co nejrychleji odbýt zasedání s Radou Jedi a hned další den se objevíte na planetě tak vzdálené centru Republiky.“
„To určitě je, ale ještě divnější se vám musí zdát, že jsem se vás teď rozhodl vyhledat a že jsem věděl, kde jste.“
„Máte pravdu. Jste buďto šílenec, anebo velmi počestný muž, který se sám udá zákonu.“
„Jste opravdu dost daleko pravdě! Nebudu se přece udávat, když jsem nic neprovedl. Naopak vám chci pomoct s opravdovými zločinci. Lépe řečeno, potřebuji jen trochu pomoct od vás! Jistě si vzpomínáte, že jsem včera musel dokončit nějakou práci. Právě toto je ona. Už jsem si připravil úplný plán a od vás potřebuji jen malou spolupráci. Jste tady sám?“
„Vy si snad ze mě děláte legraci. Přišel jsem, abych vás dopadl, a vy mě sám vyhledáte a chcete, abych chytal zločince, jejichž existence je dost pochybná, a ještě při tom využíval plán, který jste vymyslel vy! Proč bych si neměl myslet, že mě nevedete do pasti?“
„Zaručit vám samozřejmě nic nemůžu, ale od toho máte přece vaše instinkty, nebo ne? Musíte mi tedy věřit, že se tu nalézá Klesserův budoucí gang, který se čirou náhodou shoduje s jeho bývalým gangem. Vy byste se o nich nikdy nedověděl, zatímco oni o vás věděli hned po vašem příjezdu. Ztratil jste stopu a nepřítel získal vaší. Své špionské nedostatky teď však můžete napravit jako vojevůdce. Ptám se vás tedy znovu, jestli jste tu sám, nebo máte s sebou i nějaké jednotky.“
„Jsem tu sám,“ přiznal Jedi, který si uvědomil, že nepřítel by mu toho tolik určitě neprozradil. „Očekával jsem zde jenom vás, a tak jsem nepotřeboval pomoc. Říkal jste však, že máte plán. Povězte mi ho tedy, ať ho schválím!“
„O žádném schvalování nemůže být ani řeč. Jediné, co potřebujete vědět, je vaše část akce. Teď si zavoláte oddíl klonů z Coruscantu a za setmění se dostavíte k lodím zločinců. Večer budou odlétat, postarám se, aby tam byli všichni. Bylo by však určitě dobré, kdyby vás neviděli, nebo přinejmenším nepoznali. A nezapomeňte, že jich je opravdu hodně, takže je nepodceňujte!“ převzal velení Fyren Nales. Pak ještě svému pomocníku popsal polohu základny mafiánů, rozloučil se s ním a šel ke své lodi.
Po návratu do ubytovny se znovu zavřel ve svém pokoji a čekal tam až do večera. Poté vyšel a zamířil do haly, která sousedila s vestibulem. Tam už bylo dost plno, neboť Gomann všem členům celý den připomínal, že je tam večer povinné shromáždění. S ním samotným se Nales setkal hned u dveří. Jen prohodili pár slov o jejich společném nadřízeném, a pak se Fyren omluvil, že musí na toaletu. Na cestě se však náhle zastavil, nenápadně se ohlédl, zamířil do vstupního vestibulu a vyšel ven z budovy. Pak se rozběhl, oběhl ubytovnu, vběhl dovnitř zadním vchodem, proběhl několika chodbami, přikrčil se na rohu v prvním patře a připravil si blaster. Chodba, v níž se nacházel, vedla po okraji celé budovy. Na jedné straně byly vchody do pokojů a na druhé balkony. Netrvalo to dlouho a z jednoho balkonu vešel do chodby Lart Gomann. Fyren nebyl ani trochu překvapen a okamžitě do něj vystřelil omračovací paprsek. Gangster se bezmocně skácel k zemi a byl v rychlosti odtažen do nejbližšího volného pokoje. Nales za ním zamkl dveře, sedl si na postel v dostatečné vzdálenosti od něj a s blasterem v ruce vyčkával, až se mafián probere. Za několik minut, když se tak stalo, teprve promluvil:
„Gomanne, Gomanne! Ty jsi tak předvídatelný!“
„Cože? O čem to mluvíte? A kde to jsem?“
„Nezáleží na tom, kde právě jsi. Jisté je, že se odtud nedostaneš živý, pokud neuděláš, co ti teď řeknu.“
„Ty mi chceš vyhrožovat, skrčku?“ vzpamatoval se teprve zločinec, „Dělal jsi to už někdy? Mohl bych ti vyjmenovat všechny chyby v tvém pokusu o akci, ale stejně by ti všechno poučování teď už bylo k ničemu, protože tě v nejbližších chvílích čeká konec! Jak sis mohl vůbec dovolit s tou hračkou, co máš v ruce, napadnout organizaci v plné zbroji, jako jsme my?“
„Nepřeceňuj se zbytečně, nebo ten konec potká tebe!“ zůstal Fyren klidný. „Nejsem tak sám, jak si myslíš. Tohle všechno je součástí jednoduchého, a přece účinného plánu. Každopádně by ses měl ozvat ostatním, určitě už mají starost o svého neohroženého vůdce… samozřejmě jim řekneš, co ti teď povím. Snad sis nemyslel, že tě nechám zavolat posily?“
„Na to, v jaké jsi situaci, toho ode mě chceš trochu moc! Ty si asi neuvědomuješ, že se odtud nedostaneš, ani kdybys mě zastřelil, protože všichni vědí, že jsi zrádce! Jestli to si ceníš života, tak položíš zbraň a já ti možná dám možnost k útěku! Samozřejmě za dostatek informací o tom, pro koho pracuješ.“
„Naopak, svého postavení sis nevšiml ty. Mám větší přehled o situaci, než si myslíš. Nikdo kromě tebe neví, že nejsem na vaší straně a věřil bych, že dobrá polovina tvého gangu o mně ani nikdy neslyšela. Vím také, že ses s Klesserem nechtěl spojit, ale zničit ho. A vím i jednu další věc, kterou bys měl vědět taky. Mířím na tebe kvalitním a plně nabitým blasterem z takové blízkosti, že nemohu minout, a věř mi, že až tě střelím podruhé, nebude to jen omračovací paprsek! Proto bys měl udělat to, co ti řeknu, neboť jsi zločinec takového kalibru, že by nemělo ani nejmenší smysl tě šetřit! Rozumíš? Dobře, teď pošleš zprávu tomu, kdo má velení po tobě, a řekneš mu, ať se celý gang odebere k lodím, že budete mít možná problém a bude potřeba rychle zmizet. Taky řekni, že ty se tu zdržíš a pokusíš se ty potíže vyřešit. Jestli myslíš, že by jim to bylo kvůli tvé povaze nápadné, tak ses tu zdržel s placením. Je v tvém zájmu, aby se nedověděli o tvé skutečné situaci, protože jinak je po tobě. O mně jim samozřejmě neřekneš ani slovo!“
Gomann si příliš cenil svého života, než aby umožnil svým kumpánům únik před zákonem, a tak vzal hologramové zařízení, které nosil pořád s sebou a jednomu svému podřízenému nadiktoval svými slovy to, co mu Nales nařídil. Ten, když viděl, že plán vychází, už bezstarostně se zase otočil k mafiánovi a pokračoval:
„Teď máme dost času a navíc je to pravděpodobně naposled, co se vidíme, takže si myslím, že tě zajímá, jak se taková společnost, jako byla ta tvá, mohla zhroutit za jeden den, a to činností jednoho člověka. Ve skutečnosti jsem se včera s Klesserem opravdu setkal a neboj se, už je taky dávno zatčen. Nebudu ti popisovat, jak se to stalo, ale mezi řečí se zmínil, že tady čeká nové členy gangu, a podle toho jsem vás našel. Je to sice celá planeta, ale já jsem věděl, že jste se zřejmě skryli v oblasti, která není vůbec hlídaná, ale zároveň je v ní dost civilizace, aby vyhověla i zhýčkancům jako jsi ty a Klesser. Ideální by byla přistěhovalecká kolonie, jako tahle, protože by navíc poskytovala podřadné lidi k terorizování, jaké vy potřebujete k životu. Několik podobných oblastí jsem měl vyhlédnutých a náhodou jsem vás našel hned napoprvé. Všiml jsem si totiž této ubytovny, která byla dostatečně luxusní, levná a hlavně volná, a přesto o ni ani zámožní lidé na ulici nejevili zájem. Uvnitř bylo zřejmě něco nebo někdo, o koho slušní lidé nestojí, tak jsem šel dovnitř nenápadně vyzvědět, jestli se nemýlím, a měl jsem štěstí - recepční mi omylem sdělil, že sem se Klesser chystal, což svědčilo o tom, že tu jste. Pak šlo všechno bez problémů; podařilo se mi vás přesvědčit, že k vám patřím, že mě potřebujete a že je potřeba odletět a hlavně se předtím shromáždit. Když se tak stalo, oddělil jsem tě od ostatních tím, že jsem tě nechal pojmout podezření, že vás chci zradit. Jsi už určitě zkušený špion, a tak by bylo téměř nemožné, aby sis nevšiml, že jsem na víc než hodinu záhadně zmizel, a že když jsem chtěl na toaletu, šel jsem ven. Chtěl jsi jistě vědět, co chystám, takže jsi mě začal sledovat, k čemuž ti nejlépe mohl posloužit balkon, který byl nenápadný a blízko. Mohl jsi tam sice vyslat někoho ze svých podřízených, ale riskoval bys ztrátu jejich důvěry, kdyby se dověděli, že ses řídil někým, komu nevěříš, a riskoval tak, že dojde k tomu, k čemu došlo. Pak už zbývá jen, jak jsem se dověděl, že jdeš proti Klesserovi. I to bylo jednoduché; sám mi totiž řekl, že ten, kdo ho kdysi zradil, byl Mimbanit, jako ty. Já vím, že Mimbanité nejsou příliš inteligentní ani společenská rasa a že jen zřídka opouštějí planetu, takže je malá pravděpodobnost, že by jich bylo víc, kteří by byli zapleteni se stejnou zločineckou organizací. Jistotu jsem však získal, až když jsem viděl, jak se o Klessera zajímáš a jak toužíš se s ním setkat. Zřejmě ti jde o ty peníze, co mu zůstaly, že? No, myslím, že teď už víš všechno, co bys měl a myslím, že naši přátelé už také dorazili k cíli, tak mě prosím omluvte "bossi"!“
Následně vytáhl blaster, ve skutečnosti stále nastavený na omráčení, a jednou do svého poraženého soka krátce vystřelil. Pak k němu přidřepl, vzal od něj dorozumívací zařízení, chvíli si ho prohlížel, a když zjistil, jak se ovládá, tak si stoupl před něj a spustil ho. Objevil se hologram Twi-leka, kterého viděl poprvé ve svém pokoji, teď však vypadal značně poděšeně, neboť očekával svého šéfa. Fyren si toho však nevšímal a zatím klidným a vážným hlasem řekl:
„Všichni jste zatčeni! Přistávací plocha, na níž se nacházíte, je obklíčena armádou Republiky. Ani se nehněte z místa, kde stojíte, položte všechny zbraně na zem a ruce dejte za hlavu! Pokud to uděláte, nikomu z vás se nic nestane, pokud ne, tak vás varuji, že máme povolení k útoku!“
Twi-lek tomu nejdřív nechtěl věřit, pak se ale okolo něj ozvaly výkřiky, které zřejmě pocházely od jeho kolegů, jenž si teprve teď všimli klonů schovaných v zeleni okolo plošiny. Fyren viděl, že je vyhráno, a tak vyšel z pokoje, zvenčí ho uzamkl a rychlým krokem zamířil přímo k nedaleké přistávací ploše. Když tam dorazil, byli již všichni gangsteři spoutáni a byl přivítán jeho známým rytířem Jedi, Galtinem Banelcim:
„Zdravím Nalesi! Skutečně nechápu, jak jste to dokázal, ale získáváte můj obdiv. Přiznávám, že jsem dosud pochyboval o vašich schopnostech používat Sílu, teď vám však již věřím.“
„Vaše pochyby byly to nejsprávnější, co jste kdy udělal! S vaší Sílou nemám vůbec nic společného. V testech jsem sice uspěl, ale bylo to jen zásluhou logiky a štěstí. Za všechny své úspěchy vděčím ve skutečnosti logice. Také vy byste se z toho mohli poučit. Nemám však samozřejmě nic proti vašim metodám ani vašemu Řádu. Doufám tedy, že jsem vás minule svým rychlým odchodem neurazil. Nyní už jistě víte, že to bylo nutné. Pokud to bude ještě potřeba, rád bych to teď napravil. Teď už mám totiž naopak tolik času, že nevím, co s ním.“