Zrod princezny II - Zvrat

Je tu další díl!
Doufám, že se bude líbit jako předchozí. Budu moc rád za vaše hodnocení a komentáŘe.


Bail a Breha mlčky seděli u velkého jídelního stolu, obklopeni svými osobními ochránci v bílé, zářivé uniformě, hodné ochranky Organova paláce. Princ se snažil něco řict své manželce. Snad omluvit se kvůli minulé hádce. Kdo ví. Ona radši koukala po prázdném stole, po víně z nedaleké vinnařské společnosti Valtic. Snažila se nezavadit pohledem na něj.
„Vše v pořádku, princi...Baile?" zeptal se opět se zdráháním na jméno šéfkuchař.
„Oběd je v pořádku. Oběd jo," odpověděl Bail, který sledoval reakci Brehy. Každý náznak, záminku toho, co chce udělat, řict, cokoliv. Pokud chtěla něco říct.
„Drahá, je všechno u tebe v pořádku?" zeptal se.
„U mě? U mě ano. Zeptej se své dcery." odpověděla nabubřeně princova choť.
Bail přemýšlel, co říct. Na manželské povinnosti nebyl zrovna nejlepší. Radši byl v Senátu. Snad na jeho chování působí i stáří. Už to není nejmladší muž. Jako šedesátidvouletý princ už není tak zapálený do manželství, tak, jak býval. Měl radši na starost Impérium.


„Leia Organa, přichází!" ohlásil příchod dcery ceremoniář.
Breha konečně zvedla pohled k otevírajícím dveřím. Do místnosti vstoupila v bílých, mírně přiléhavých šatech.
„Otče, matko," uklonila se.
„Posaď se dcero," uvítal ji Bail s úsměvem, který podle něj měl omluvit hádku. Leia šla kolem otcovy židle, ze které ji pozoroval, dokud si nesedne vedle stolu. Přímo mezi ně.
Až to udělala, Bail pravil: „Dcero, chtěl bych se ti omluvit. Já - "
„Nech to být, tati. Udělala jsem chybu, že jsem utekla," řekla, zírajíc do prázdného talíře. Breha, pokud by mohla, by kopla do Baila kvůli tomu, že nic nedělá. Místo toho škubala hlavou, aby si ji všiml. Zpozoroval ji a pochopil, že má pokračovat.
„Ne Leio, ne. Já udělal chybu, že jsem ti nedal volnost. Od teď ji máš. Neříkala si něco o tom představení?" snažil se změnit téma.
„Tati, ty myslíš, že?..." usmála se na otce. Breha taky. Myslela na to, že ze starého ochranitelského Baila udělala zpátky toho mladého pohodového.
„Ano, Leio. Můžeš jít na to představení s Ploem," usmál se. Leia vyskočila, div neporazila stůl a Baila objala. Ten se nejdřív zdráhal, po chvíli ji také objal. Zpátky si sedla jako vyměněná.
„A ještě jedna věc. Už jsem starý na vládnutí. A ty jsi má dcera. Převezmeš po mě žezlo Alderaanu."
„Takže já budu královna?"
Bail se zasmál. „Královna? To ještě ne. Na to jsi ještě mladá. Stane se z tebe princezna. Princezna Leia Organa z Alderaanu."
Toto byla pro Leiu novinka. Spíš zajímala o Ploa, kterého potkala na koleji Alderaanské univerzity. Jediné, co znala bylo, že je nějaký král s královnou co vládnou, udílejí milosti a válčí. Spíš se zajímala o tom, že by byla senátorka. Plo vyprávěl, co všechno prožil jeho otec, společně s Jedii. Byla z toho unešená.
„To je paráda!" vykřikla.
„Paráda? Co ti mladí dnes mají." zasmála se Breha.
„Nyní, Zeldene. Noste na stůl!" rozkázal Bail, dávajíc si na krk ubrousek. Sluhové přicházeli, nosily talíře plné různých pochutin z celé galaxie. K Bailovi přišel jeho osobní sluha Gechen Nayls.
„Budete si přát muziku, pane?" zeptal se.
„Muziku? Samozřejmě. Jméno kapely?"
„White Tyrans, pane."
„White Tyrans? To zní celkem negativně. Ale co, na jménu nezáleží. Pusťte je dál."
Do místnosti vešla skupinka zabraků. Jeden hrozivěji vypadající než druhý. Z obalů vyndali své nástroje, trumpety, kytary a bicí.Na mávnutí Baila začli hrát. Organové poslouchali a zároveň si vychutnávali pochutiny galaxie.


Dojedli a kapela dohrála svou poslední skladbu. Jeden z nich vzal obal, zdobeným žlutým kovem, imitující zlato. Šel k Bailovi
„Princi Organo, zde vám věnujeme jako dar. Klarinet vyrobený ze dřeva, které pochází až z dalekého Onderonu. Ze dřeva stromu poysi, kterého je jíž málo," řekl Zabrak
„To je nádhera, drahá ,podívej," řekl a žasl nad pozlaceným klarinetem ze dřeva, příjemného na dotek.
„Zahraj, něco, tati," zasmála se Leia nad tou myšlenkou. Její otec nemá absolutně ani kousek hudebního sluchu. Ale někdo jiný z rodu Organů ano.
„Dobře, ale radši si zacpěte uši," zasmál se. Už měl skoro jazýček klarinetu v ústech, než mu ho Breha vytrhla z ruky, což zabraky značně znejistilo. Proč? To neřeknu, byl by to spoiler.
„Tvůj otec hrát neumí ani na triangl. Já kdysi na klarinet hrála. Předvedu vám to."
Vzala ho do ruky a začla hrát. Síní se ozýval božské melodie známých i neznámých skladeb. Bail a Leia sledovali, jak hraje. Nevěděli, že umí hrát. Vzájemně se na sebe dívali, pak na Brehu a říkaly se své názory a vzpomínky na hrané melodie. Najednou se něco zvrtlo. Breha odhodila klarinet a nepochopitelně se začla kroutit na zemi. Držela si svůj krk, jako by jsi něco vadilo uvnitř.
„Breho, Breho! Proboha!" křičel zoufale Bail, držíc její hlavu. Leia stála za ním a panikařila. Všichni v sále sledovali bolest milované manželky.
„Doktora! Zavolejte někdo doktora!" křičel Bail. White Tyrans se dali na útěk k oknům. Nekteří vyskákali ven, někteří čekali na to, co udělá jejich kápo, ten co předal dar.
„Chyťte je!" rozkázala strážím Leia. Ochranka poslechla a vyběhla ke kapele. Ostatní, kromě kápa, vyskákali z oken, což nakonec pro některé byla smrt, pro některé vážné fyzické poznamenání na celý život.
Kápo pohlédl vzhůru a křikl: „Smrt tyranům Bílého paláce!" To bylo poslední, co v tu dobu řekl. Po této větě ho totiž jeden z ochranky udeřil svou blasterovou pužkou.


Mezitím se doktor Wu snažil vyléčit Brehu.
„Pravděpodobně byl do jazýčku klarinetu nějakým způsobem zapuštěn jed. Jed, který neznám. Je mi..." doktor ani větu nedořekl, když ho Bail odstrčil od otrávené manželky.
„Breho! Breho! Ty nesmíš umřít! NESMÍŠ!" vzlykal zdrcený Bail. Leia, na druhé straně jejího klepajícího těla také, ne míň, ne víc, brečela taky a křičela věty, podobné, co její otec. Breha měla celý obličej bílý, jako palác, ve kterém byl do této doby klid. Oči měla zezelenalé tako odpudivě, že by odvrátil zrak i nejsilnější muž galaxie. Na tváři se objevily černé žíly. V jednu chvíli se přestala klepat, hýbat, dýchat. Zemřela.
Bail se ještě pokusil oživit Brehu masáží srdce.
„Pane, masáž srdce je v tomto případě naprosto zbytečná," řekl doktor Wu. Bail začal brečet o mnoho víc.
„Bože, proč sis nevzal mě!" křičel na hrudníku Brehy. Všichni kolem sledovali, jak silný muž, jako Bail je, padnul na kolena.
„Prooooooooooooooooooč!!!" ozývalo se síní!