O Jorachovi

Dobré, na první povídku to bylo dost dobré. Nevšiml jsem si chyb, přímá řeč byla přehledná. Děj už byl trochu horší. Vcelku to bylo o ničem a když se konečně začlo něco dít, byl konec. Taky jsi mohl trochu popsat, jak Jorach vypadal. Nevíme ani, jestli byl člověk. Jinak to ale bylo dobré, dávám 6* a držím palce do dalšího psaní :)

<p>"I remember the days before Yavin when we were all young, armored with the invincibility of youth and fired by the belief that the Emperor's evil Empire could not win. It didn't, but the cost was more horrible than any of us could have imagined."</p>

Mně to přišlo fajn. Takové na pohodu, popsaná situace. Rozhodně bych neřekl, že chyběl děj - Jorachův příběh by jistě šel rozepsat do sáhodlouhé povídky na X částí, o to ale nešlo. Spíš bych řekl, že jsi chtěl popsat krátkou epizodku a nikde není řečeno, že je to proti etice, že je to nevhodné, nevkusné či snad nebezpečné, takže - proč ne? Tedy ne, že bychom podobných příběhů neznali kopec - ale to nevadí.

Píšeš totiž dobře. Jednoduše, snadno stravitelně. A necháváš prostor fantazii a to se mi hodně líbí - dost lidí (mně nevyjímaje) má totiž potřebu vést čtenáře (potažmo posluchače, diváka) za ručičku, polopaticky vysvětlovat a popisovat, aby si náhodou něco "nevyložil špatně" či "jinak, než jsem myslel". Je těžké se vymanit, když už v tom jednou jedeš, takže je fajn, pokud se mimo tento proud (alespoň do jisté míry) udržíš. Navíc si myslím, že to nebyla náhoda, že si uvědomuješ, jakým způsobem píšeš a o čem (viz. tvůj komentář: "...nebylo to důležité, můžeš si ho představovat jak chceš."). O tom to totiž je - uvědomit si, jak věci podat, vědět, co se hodí pro který styl vyprávění, a co už ne - protože pro tuto povídku skutečně nebylo klíčové, kolik má Jorach chapadel, jestli mu slzí třetí oko, nebo chodí-li v sutaně či nahatý. Jsem rád za tu svobodu.

K tomu se ovšem vztahuje mírná (skoro až hnidopiší) výtka: proč náhle popisovat zjevné věci, když je jindy nepopisuješ? Příklad, který mě nejvíce zaujal: "Konečně, za poslední zatáčkou spatřil průčelí domu. Svižně přešel přes malé prostranství, které ho oddělovalo od jeho cíle a vstoupil dovnitř." Proč to nenapsat prostě: "Konečně, za poslední zatáčkou spatřil průčelí domu," (Nový odstavec:) "Chvíli trvalo, než si jeho oči přivykly zadýmenému šeru v baru,"? Čtenáři je jasné, že vešel dovnitř - proč zmiňovat nějaké prostranství? To totiž (stejně jako Jorachův vzhled) není podstatné. Je to už ale otázka konkrétního stylu, věc tedy čistě subjektivní.

Četl jsem bezpochyby lepší povídky, které mi daly víc. V dané kategorii mi ovšem ta tvá připadá velmi příjemná. Díky :)

JAMU