Návrat

Povídka mírně navazující na jednu z mých starších povídek. Za komentáře a hodnocení budu vděčná ;)

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Studený podzimní vítr se proháněl zlatavými korunami stromů a roztančil každý malinký lísteček. Šumění trávy, burácení vodopádu a zpěv ptáků uklidňovaly mysl a chladný vánek s drobnými kapičkami deště tělo mladé Togruty, sedící u jezírka pod vodopádem.

Ahsoka se propojila se Sílou a hluboce meditovala. Síla skrze ni proudila a na oplátku jí dopřávala bezpečné útočiště. Poslední dobou však Ahsoka nemohla nalézt harmonii, které se snažila dosáhnout již mnoho dní.

Zdálo se, jakoby se pomalu z hlubin zapomnění vynořovalo cosi odporného a zkaženého, něco, co mělo rázně změnit chod celé galaxie a uvrhnout ji ještě mnohem hlouběji do temnoty.

Kdykoli se bývalá padawanka Anakina Skywalkera pokusila přicházející bouřkový mrak prozkoumat, byla hrubě vytržena z toku Síly, jak se původce tohoto zla snažil své ďábelské plány udržet skryté ještě o něco déle.

Ahsoce brzy došlo, že kdyby velmistr Yoda o přicházející temnotě věděl, dozajista by se ji pokusil zastavit. Pocit nebezpečí však neslábl, z čehož bylo jasné, že Jediové, zaslepeni válkou, si toho nevšimli.

Za hluboké meditace se Ahsoka prodírala silným proudem Síly a opět se vydávala k blížícímu se zlu. Proud ji odklopoval, prostupoval jí a strhával ji zpět do reality. Ahsoka však odolávala a odhodlaně postupovala dál, byla rozhodnuta za každou cenu odhalit, co galaxii čeká.

Dostala se tak blízko, že mohla do temnoty nahlédnout více, než kdy dřív. Udeřila ji však vlna zla a hrubě ji uvrhla zpět do reality. Modravá záře se rozplynula, jako mlha nad ránem, a Ahsoku na malou chvilku obklopila temnota, ta malá chvilka však dívce stačila, aby si něco uvědomila…

Ahsoka se probrala z hluboké meditace, srdce jí bilo jako splašené a po čele jí stékaly krůpěje potu mísící se se studenými kapkami deště, které v nepravidelných intervalech bubnovaly na promáčenou půdu kolem.

Ztrátu, utrpení a smrt… mnoho smrti. To mladá Togruta zaznamenala v budoucnosti. Zaznamenala však ještě něco, lépe řečeno někoho. Někoho, o kom měla dojem, že jej dobře zná…

***

Ahsoka s povzdechem vystoupila z mezihvězdného plavidla a smutně pohlédla do hlubin městských koridorů. Opět na Coruscantu.

Když zde byla naposled, užívala si východ slunce a doufala, že už nikdy nebude nucena se vrátit. Doufala, modlila se, že už bude moci žít v klidu bez válčení a dodržování kodexu. Musela se odpoutat od toho, co ji svazovalo a bránilo jí uzřít pravdu, totiž, že žádná strana není bez viny, na boj musí být dva. Často si v hlavě přehrávala tato moudrá slova a doufala, že mírumilovní Lurmeni stále žijí a neupustili od svých ideálů.

Nyní se však musela soustředit na svůj úkol. Zvedla zrak a pohlédla na nedaleký chrám Jedi, ohromnou stavbu dominující okolí. Ponořila se do toku Síly, nechala se jí obklopit a ukryla se v ní. Strůjce zla byl totiž blízko.

Pomalu se vydala směrem ke Chrámu, kde chtěla vyhledat mistra Yodu a varovat ho. Míjela stovky a tisíce bytostí, které měly o válce jen pramalé tušení. Kdyby tak věděli…

Mladá Togruta konečně stanula pod zdánlivě nekonečnými schody. Seshora na ni shlížely čtyři kolosální sochy Jediů.

Až příliš jasně si vybavila svůj odchod. Jak byl její mistr zdrcený, na jeho přiznání i na slzy v očích jich obou. Musela to však udělat, musela Řád opustit. Nešlo jen o to, že jí nevěřili, již dříve cítila, že se jednoho dne bude muset rozhodnout, že jednoho dne možná ovlivní osud celé galaxie.

Pomalým krokem začala stoupat po schodech, přičemž se jí stále vracely další a další vzpomínky na život v Chrámu. Jedna však výrazně převládala: smutný Anakinův pohled, když ho opouštěla. Vybavilo se jí také, co řekl na Mortisu Otec jejímu mistrovi: „Přinesl si rovnováhu tomuto světu, zůstaň na této cestě a uděláš to znovu pro celou galaxii, ale pozor na své srdce…“

Je to možné? Je možné, že ten, koho cítila v budoucnosti, jako největší zlo a největší hrozbu, je ve skutečnosti její vlastní mistr? Je v tobě divokost, maličká… semínka temné strany zasetá tvým mistrem, vyvstalo jí na mysli.

„Ne…” špitla tiše, aby se uklidnila, v koutku duše ji však stále nahlodávalo tušení, že přicházející zlo je její mistr a že jedním z důvodů toho zla je její odchod.

Konečně stanula pod ohromnými sochami, které jakoby hlídaly vstup do Chrámu. Smutně si povzdechla a pokračovala v chůzi. Pomalu se vynořila ze skrytu Síly, aby si mohli Jediové uvědomit, že se vrací jejich ztracená sestra.

Cítila pulzující život uvnitř Chrámu, ke kterému Jediové vzhlíželi s úctou a obdivem, který Jediové zvali svým domovem a který byl ještě před nedávnem i jejím útočištěm. Poté však přišla tvrdá rána ze strany Nejvyšší Rady, která Ahsoku obvinila z napomáhání bombovému útoku na chrám. Ještě tvrdší rána však přišla se zjištěním, že skutečným viníkem byla její dlouholetá kamarádka Barriss. V Ahsoce se tehdy něco zlomilo a to jí už nedovolilo pokračovat v jediském tréninku.

„Anakin!” vykřikla náhle vytržena z proudu myšlenek. Její mistr právě balancoval na pokraji hluboké propasti, z níž není cesty zpět. Zmítal se na hranici dvou světů a rozhodoval se, který nechá zaniknout a který ušetří. Postupně se však propadal se stále hloub a hloub do temnoty. Následně Ahsoka ucítila v rychlém sledu strach, hněv, nenávist a nakonec smutek a žal. Pak už nic. Anakin zmizel, zbyla jen vzpomínka a malý otisk v Síle.

„Mistře,” špitla zdrceně bývalá padawanka, neboť si uvědomila, co se právě stalo, „mistře…”