Linaura se opírala o zábradlí jednoho z nejnižších balkónů a pozorovala jezero s ostrůvkem.
Poměrně dlouho dobu od příletu Jediů se nic zvláštního nedělo a diathim to vyhovovalo. Nebyla ten typ Jedie, který se vrhne do každého nebezpečí ve jménu míru a spravedlnosti. Tento druh se jí dokonce hnusil. Měla raději klid, mír a v této chvíli byla naprosto spokojená. Obklopovalo ji mírumilovné prostředí, pokaždé když se ponořila do Síly, cítila rovnováhu a vykonávala nyní již zažitou rutinu, která ji celkem naplňovala.
Přibližující se hlasy ji vytrhly ze zamyšlení. Skupina lidských dětí v plavkách a s ručníky vyšla z vysokého portálu na balkón. Uprostřed chumlu zahlédla Nidora, který ji ignoroval a věnoval se hovoru, zatímco ostatní upřeli své zvídavé pohledy na Lin. Padawance přejel mráz po zádech, když se v ní ozval zbytek své stydlivosti.
Nedávno začaly prázdniny, a protože rada zakázala chráněncům někoho navštěvovat či někam odjíždět na dovolenou, Nidor sezval několik svých přátel, aby u nich strávili pár nocí. Děti okamžitě začali Lin bombardovat všemi možnými dotazy, ovšem brzo jim došly, a tak hltali každý padawančin pohyb. Diathim to bylo ze začátku nepříjemné, ale ovládla se a všem trpělivě odpověděla. Za ty roky si Lin vystačila sama a náhlý zájem ji zaskočil.
Mladá Jedika se zařadila za skupinku, která zamířila ke schodům, jež vedly dolů k molu. Když se děti šly první den koupat, ptaly se Lin, proč nejde s nimi, ale jakmile zkusmo ponořila ruku do vody, zhodnotila, že je příliš studená.
Zatímco se školáci osmělovali, diathim rozpohybovala svá křídla, protože nechtěla mít natažené svaly. Když Nidorovi přátelé se smíchem udělali pár temp směrem k ostrůvku uprostřed jezera, Lin popoběhla k okraji mola a na hraně s odrazem vzlétla. Okamžitě v ní projelo mravenčení, jak byla natěšená.
Nejprve prudce stoupala. Naprosto si to užívala. Milovala, když jí vítr čechral vlasy, když ji ve vzduchu nic nedrželo. Zbožňovala ten pocit.
Když byla dostatečně vysoko, sklopila křídla a vrhla se střemhlav dolů. Jemnými pohyby jejích křídel dirigovala zdánlivě sebevražedný pád. Prudký vítr náhle uvolnil její drdol a osvobozené vlasy si okamžitě dělaly, co chtěly.
Pár metrů od vodní hladiny padawanka rozevřela křídla a ladným obloukem se snesla těsně nad drobné vlnky jezera. Jak plachtila nad vodním zrcadlem, spustila ruku a konečky prstů ponořila do vody. Stříbrné kapičky vody se rozstříkly do všech stran.
Mezitím, co Lin dováděla ve vzduchu, děti se přiblížily k ostrovu. Diathim si to uvědomila, když jí projelo silné mravenčení. Uprostřed manévru všeho nechala a rychle přilétla blíže k ostrovu. Čím blíže byla, tím víc jí Síla dávala najevo, že něco není v pořádku.
„Počkejte,“ křikla na plavce, „něco se mi tam nezdá, nejdřív to půjdu zkontrolovat.“. Vyburcovaná Lin opatrně přistála na plážičce ostrova, který měl asi jen třicet metrů v průměru. Písečnou pláž asi po čtyřech metrech nahradil lesík listnatých stromů, a právě tam se něco skrývalo. Padawankou doslova lomcovala Síla, jak se přibližovala k onomu místu.
Tiše vykročila k lesíku, byla připravená zareagovat podle situace. I kdyby ochránit tyto děti nebyl její úkol, udělala by to. Jakmile spadané listí vystřídalo písečnou pláž, diathim zbystřila všechny smysly a doufala, že to nebude nic závažného.
Pomalu a jistě kráčela mezi stromy a pečlivě prohledávala každý centimetr čtvereční. Blížila se ke středu ostrova, jak ji napověděla Síla. Slyšela jen šustění listí pod svýma nohama a své splašené srdce. S dalším krokem ji zamrazilo v kostech a instinktivně se otočila doleva.
V listí ležel jakýsi hnědý vak, ze kterého vylézaly nějaké dráty. Jakmile ho zahlédla, vlil se jí do těla další adrenalin a začala přerývavě dýchat. V koutku duše tušila nebezpečí, ale nedokázala určit jaké. Stačila udělat je jeden krok a ta věc na zemi se rozlétla na tisíc hořících kusů.
Překvapená Lin v mžiku slyšela jen pískání. Střepiny se jí zabodly pod kůži a pocítila ostrou bolest. Když jí rázová vlna přirazila ke stromu, bolestí ztratila vědomí.
Shy´thal si hlasitě povzdechl, když si Jamala vzala ze stojanu další kousek oblečení k vyzkoušení. Celý tento den zasvětila bohatá vdova nakupování. Nyní stáli v jednom z nejluxusnějších obchodů.
Zvenku vypadal jako každý jiný, ale už ve vyčištěných výlohách se vystavovaly drahé róby na odiv. Prosklené dveře se otvíraly do úplně jiného světa. Podlouhlou bílou obdélníkovou místnost vybavili bílými zářivkami a stojany na oblečení, které byly buď rovné či nějak zakroucené. Z reproduktorů hrála jemná hudba, která se k tomuto prostředí dokonale hodila. Na rozdíl od ostatních obchodů tu nevisely různé cedule, které by hlásily různé slevy a akce. V této prodejně se také přísně dbalo na etiketu.
Twi´leckého mistra už délka tohoto úkolu nudila, ale bral to jako výzvu. Seznámil se snad se všemi z okolí Jamaly. A tento den byl obzvlášť nudný.
Najednou se v místnosti prudce ochladilo, alespoň podle Shy´thala. A on věděl, co to znamená, Síla k němu promlouvala. Začal se rozhlížet po případném nebezpečí. Nuda byla okamžitě pryč a nahradilo ji vzrušení. Obcházel stojany a nahlížel pod ně. Zmatenou Jamalu ignoroval a snažil se najít blížící nebezpečí. Najednou koutkem oka zachytil nějaký pohyb a vrhnul se za ním, až mu vlály jeho modrá lekku za zády.
Síla ho upozorňovala na kruhový stojan poblíž vdovy. Záhadným způsobem zjistil, že mu nezbývá mnoho času, a tak si pomohl Silou a seshora vskočil do středu stojanu.
Shy´thal poslepu nahmatal zápěstí překvapené oběti pod sebou a spoutal ji. Když chlad ustoupil, twi´lek se vymotal i se svým vězněm z popadaného oblečení. Teprve pak si mohl prohlédnout spoutanou osobu.
Před Jediským mistrem se krčil drobný muž rasy rattataki. Bledý holohlavý muž byl oblečen ve volných černých kalhotách s levnými polobotkami. Přes otrhanou bundu měl přehozenou blasterovou útočnou pušku, která se mu houpala u pasu.
„Tak asi půjdeme, ne?“ navrhl klidně Shy´thal a koutky úst mu cukaly, jak zadržoval vítězný úsměv. Vdova ještě přerývavě dýchala, jak byla vyděšená z mistrova chování.