Pět proti CIS

Klonové války zuří dál. Republiková armáda se snaží zajistit co největší počet planet v jejich prostoru, aby zabránila případnému bleskovému útoku, který by mohl změnit celý průběh války...

Jsem Boksis, člen velké armády republiky. Byl jsem vyslán na planetu Dosha. I když je kousek od ní planeta Kashyyyk, která je doslova přecpána klony, tak admirál Tryin chce nás právě zde.

Seděli jsme v zákopové pevnosti poblíž města Hsskhor. Lépe řečeno toto rozstřílené město poničené při pradávných sithských válkách je součástí naší improvizované pevnosti. Nad hlavami nám svítil měsíc Wasskah. Spousta lidí by dala 100.000 kreditů za to, aby zde mohla být a my by jsme dali kreditů 1000.000, jen kdybychom mohli být uprostřed bitvy. Už nás totálně uhlodávalo to neustálé ticho. Ticho před bouří. Tak tomu říkal náš velitel.

Čas od času jsme viděli na obloze záblesk. To byly transportní křižníky, které vozily na Doshu zásoby a další vojáky. Nechápal jsem proč Republika plýtvá tolika vojáky, jen proto, aby plecháči čirou náhodou nemohli přistát na zrujnovaný planetě.

Zrovna mi končila směna a šel jsem do kasáren. Náhle jsem zahlédl v dálce záblesk. Něco dopadlo na zem. Meteorit to nebyl. Vzal jsem dalekohled a zahleděl se na to spadlé těleso. Byl to jakýsi oválný transportér a měl na sobě znaky CIS. Rozeběhl jsem se chodbou do velína a nahlásil jsem to veliteli. Ten okamžitě vyhlásil poplach. Konečně se začne něco dít.

Okamžitě náš celej sto členej oddíl vyrazil k lodi. Uvítala nás palba z blasterů. Já jsem si vzal svou DC-17 a snažil jsem se mířit na místa odkud lasery vylétaly. Mířit se však příliš nedalo. Byla totiž tma a všude byly různé keře a stromy. Pak palba ustala a nad hlavami jsme spatřili výbuchy různých lodí. Separatisté zřejmě zahájili invazi. Vrátili jsme se do zákopů. V lese nebylo bezpečno. Nevěděli jsme totiž co to přiletělo. Pak jsme zahlédly jak asi 3 km odsud přistávají výsadkové lodě konfederace.

Bitva nahoře ustala. Naše slabé letectvo bylo zničeno a nyní na Doshu létal jeden výsadkový člun za druhým. Zaběhli jsme do trosek města Hsskhor. Tam bychom měli mít lepší krytí, než zákopech. Jak jsme se mýlili.

Hned jak jsme vběhli do jedné z relativně nepoškozených budov, nad městem hned proletělo 5 platforem HMP a vypustilo rakety. jedna zasáhla budovu, ve které jsme byli schování a zasáhla nosné vzpěry, takže se celá zřítila. Já a ještě pár vojáků jsme přežili, ale jinak nikdo.

Do města vpochodoval oddíl droidů. Chtěli se přesvědčit, zda někdo přežil. Vydra vzal ruční raketomet a celou jednotku vyhodil do vzduchu. Byla to jediná raketa kterou jsme měli a rychle nám došlo, že by jsme se měli dostat do opsazené pevnosti a vzít nějaké raketomety, AT-RT a potraviny.

Velení jsem se ujal já, protože mám nejvyšší hodnost. Sdělil jsem zbylým čtyřem vojákům můj plán a zahájili jsme akci.

Rozeběhli jsme se k bočním dveřím. Ta stálo „jenom” deset droidů a ty jsme zlikvidovali dřív, než vůbec zjistili co se děje. Vběhli jsme do podzemního komplexu a cestou jsme museli eliminovat pouze jednu jednotku droidů, která měla hlídat chodbu vedoucí ke skladu. Pak jsme měli vzduch čistej.

Vběhli jsme do skladiště. Naskákali jsme chodítka, každý jsme si vzali tři ruční raketomety, batoh potravin a baterky, které jsme si přimontovali na helmy. Pak jsme otevřeli dveře vodoucí do hangáru a tam nás čekalo peklo.

Hned jak jsme se dostali dovnitř nás uvítala palba droidů. Zřejmě nás čekaly. Proto jsme cestou nikoho nepotkali. Velká vrata se začala pomalu se supěním zavírat. „Rychle, musíme ven!!!” Zaječel jsem a rozeběhl se k velkým vratům. Vojáci mě následovali, ale Rytroia a Vydru zasáhli. Naštěstí nezasáhly chodítka a ty běžely sami dál, protože oba ranění leželi na panelech. Doběhli jsme jakési jámě a tam jsme naskákaly, ošetřily raněné a ponořili jsme se do neklidného spánku.

Pokračování příště...