Cesta začíná

Následující příběh je smyšlený. Obsahuje sice skutečné postavy ze světa Star Wars, ale nikdy se neodehrál a případná podoba s canonem je čistě náhodná. Autor povídky není vlastníkem práv na užívání a upravování Star Wars universa, jedná se pouze o fanouškovskou tvorbu.

Byl chladný pozdní večer a ve vzduchu bylo cítit napětí, jako když silný vítr na Korribanu olizuje špičky hrobek nejrůznějších Sithských pánů, tajuplně při tom šeptajíc jejich jména v předzvěsti něčeho opravdu špatného. Celý Tatooine najednou působil nepřístupně a nepřátelsky, ba přímo děsivě. Poušť se v tu chvíli zdála rozlehlejší, než kdy dřív, velké dunové moře se táhlo na míle daleko, jako zlatý koberec, který končí až někde v dálce za obzorem, ušitý z mnoha milionů perel, které se však nyní v náručí noci zdály vybledlé a zašlé. Nikde nebylo ani živáčka, jen dvě postavy v pláštích se pomalým krokem blížily k velké jeskyni tyčící se uprostřed moře písku. Jejich kroky narušovaly ticho noci a byly těžké a váhavé, jako by si uvědomovaly, že tu nemají být, že je cosi špatně a že se brzy stane něco, co už nikdy nepůjde vrátit a čeho budou litovat.

„Mistře, mně se to nelíbí. Co tu vůbec děláme?“ zeptala se Ahsoka tlumeným hlasem. Byli sice sami, ale přesto se zdálo, jako by je něco sledovalo, shlížejíc na ně ze své ohromné výšky všemohoucnosti. Možná to byl osud? Nebo snad Síla se je pokoušela varovat? To nikdo z nich nevěděl, ale i kdyby ano, nemohli se jen tak otočit a odejít. Ne teď, když bylo tolik v sázce.

„Pokud se naše zdroje nemýlí, mají Separatisté funkční prototyp nového droida,“ odpověděl Anakin s nezastíranými obavami v hlase, „a jestli jej zavedou do masové výroby, tahle válka nabere rychlých obrátek. Nebudu ti lhát, Ahsoko. Prozatím jsme měli navrch, ale droidů je čím dál víc, a pokud je ten nový prototyp skutečně tak dobrý, bude jen otázkou času, než Republika podlehne. Nemáme neomezené zdroje a víc klonů už prostě vyrábět nemůžeme.“ Anakin byl v tu chvíli jako vyměněný. Jeho temperament a všudypřítomná schopnost utahovat si i z těch nejnebezpečnějších misí vyšuměly jako písečná bouře, která trvala několik dnů, než přešla a mohli vyrazit. Bylo vidět, že na něj dolehla vážnost a naléhavost situace.

„A co vás vede k domněnce, že ten prototyp najdeme tady v poušti, uprostřed ničeho?“ otázala se Ahsoka, stále doufajíc, že se otočí a půjdou zpět k raketoplánu, podají hlášení, že nic nenašli a vyrazí zpět do chrámu. Ne proto, že by byla zbabělá, ale proto, že měla špatný pocit a tušila, že se chystá něco moc zlého. Cítila to v Síle. Atmosféra se dala krájet.

„Výzkumné středisko je přímo pod tou jeskyní. Musíme si pospíšit. Ztratili jsme čas čekáním, než přejde ta bouře a Separatisté tu budou za půlku planetární rotace.“ řekl Anakin. Zbytek cesty až k jeskyni mlčeli.

Netrvalo dlouho a stáli před vstupem, jenž se rozevíral jako velká černá díra, která do sebe nasaje vše, co může a nic již nepustí ven. Anakin šel napřed. Z jeskyně vál studený vítr, který čechral jeho vlasy, hučel ozvěnou o stěny a snažil se ho varovat, aby se obrátil a odešel. Jeskyně byla cítit nejméně sto let starou zatuchlinou a po zemi se válela mrtvá těla Nun a všelijaké havěti a dokonce i jeden mrtvý Dewback.

„Cítím tu Temnou stranu, mistře.“ zašeptala opatrně Ahsoka, aby to náhodou nezaslechl případný nepřítel. „Já také. Říká se, že v této jeskyni kdysi žil Kraytský drak. Ale to bylo před čtyřmi tisíci lety. Tenkrát jej zabil jistý Sithský lord, už nevím, jak se jmenoval. Nejspíš tu ale musel zanechat hodně silnou auru.“ odpověděl Anakin. Jeho předstíraný klid v hlase však Ahsoka odhalila, což jen přidalo na jejím pocitu sklíčenosti. Nic už ale neřekla.

Čím více Jediové kráčeli do hrdla sluje, tím větší tma je obklopovala. Nakonec museli zapnout své světelné meče, aby si alespoň trochu posvítili na cestu. V jeskyni bylo ticho, jako klid před bouří nebo jako když zlověstná nestvůra číhá v temnotách do vhodného okamžiku, než zaútočí. Nikdo tam však nebyl.

Na konci jeskyně byl výtah pokrytý vrstvou rzi a špíny. Musel tu být ještě dlouho před tím, než přišli Separatisté. Bez jediného slova do něj oba nastoupili a stiskli tlačítko. Zdviž se rozjela, vydávajíc při tom vrzavé zvuky připomínající tlumený řev pouštních lidí. Postupně klesali do temných hlubin a připadalo jim, jako by všechno, na čem jim záleželo, nenávratně zůstalo na povrchu a shlíželo, jak mizí v nedohlednu. Nemohli se zbavit pocitu, že klesají do nekonečné nicoty, která je vítala jako lovec vítá svou kořist. Ahsoka se poprvé za celou dobu začala skutečně bát.

Jakmile dojeli na dno, jejich pohledu se otevřela velká strojová místnost s několika rozvětvenými chodbami. Kromě dvou bitevních droidů, které Anakin rozsekl sotva se otevřeli dveře výtahu, tu však nikdo nebyl. Nejspíš si Separatisté mysleli, že tohle místo nikdo nenajde, a proto nepřikládali moc velký důraz zabezpečení celého areálu.

Anakinův komlink zapípal a ozval se hlas admirála Yularena: „Generále Skywalkere, Separatisté dorazili do systému! Mají obrovskou přesilu, nevíme, jak dlouho vydržíme!“ Na pozadí byly slyšitelné zvuky právě probíhající bitvy na orbitě. „Rozumím. Rozmístíme bomby a zmizíme. Skywalker konec.“ odvětil Anakin a vypnul komlink. Na jeho tváři se objevil výraz, který Ahsoka na Anakinovi už dlouho neviděla. Byl to výraz plný starostí a usilovného soustředění.

„Dobře, Ahsoko, poslouchej, Separatisté dorazili o trochu dřív. Rozdělíme se. Umístíme každý dvě bomby na klíčová místa tohoto komplexu. Nastavíme je na pět minut, to by nám mělo stačit na to, abychom se odtud dostali. Nesmíme v žádném případě dovolit, aby se Separatistům tohle zařízení dostalo do rukou v celku, to by mělo katastrofální následky.“ řekl Anakin s nepředstíranou vážností v hlase. „Rozumím, mistře. Nebojte, já vás nezklamu.“ odpověděla Ahsoka a vzala si od Anakina dvě bomby a datapad s mapou střediska, do kterého byly křížkem zaznačeny dvě pozice určené k detonaci. Pak se každý vydal svým směrem.

V areálu bylo ticho a po cestě potkala Ahsoka jen několik bitevních droidů. Stále se však nemohla zbavit pocitu prázdnoty, který ji nabádal, aby se obrátila a utíkala pryč, co jí síly stačí. Tomuto nutkání však odolala a stále pokračovala, uvědomujíc si, že zde není něco v pořádku a že se věci nevyvinou dobře. Celou dobu jí přebíhal mráz po zádech a měla strašlivé tušení.

První bombu Ahsoka umístila a aktivovala bez sebevětší námahy. Ještě ale zbývala druhá a čas neúprosně utíkal. Vydala se tedy na cestu do nejodlehlejšího místa komplexu, což mělo být skladiště. Už po cestě cítila přítomnost Temné strany, a nemělo to co dělat s Kraytským drakem z jeskyně. Věděla ale, že nad tím nemá cenu přemýšlet, musí umístit druhou bombu a rychle zmizet. Ať je tady dole cokoliv, zemře to spolu s celým zařízením během výbuchu.

Netrvalo dlouho a před Ahsokou stály ve zdi zasazené masivní železné dveře do skladiště. Z Ahsočina komlinku se ozval Anakinův hlas: „Ahsoko, umístil jsem druhou bombu. Jak jsi na tom?“ „Jsem před skladištěm a chystám se umístit poslední výbušninu. Můžete zahájit odpočet.“ odpověděla Ahsoka. „Dobře. Ujisti se, že budeš v době výbuchu na povrchu, rozumíš?“ strachoval se Anakin o svou padawanku. „Ano, mistře, nebojte se.“ odvětila a vypnula komlink. Že by se nakonec obávala zbytečně a podaří se jim misi splnit bez obtíží?

Ahsoka otevřela dveře od skladiště. Nikdo nebyl uvnitř, přesto měla pocit, že ji někdo sleduje. Neváhala a rychle umístila bombu na své místo. Zbývalo čtyři a půl minuty, spousta času na to, aby se dostala na povrch. Chystala se k odchodu, když na sobě ucítila pohled něčích očí. Otočila se.

Ve dveřích stála mohutná postava zabrakského bojovníka s válečnými ornamenty po obličeji a nejspíš i po celém těle. Jeho sithské oči zářili ve tmě jako tatooinská slunce na obzoru, která osvěcují cestu zbloudilým pocestným v posledních chvílích před západem. Funěl jako rozzuřený Rancor, který nebyl celý týden nakrmen. Byl to Savage Opress.

Aktivoval svůj obouruční světelný meč a jediné, na co se zmohl, bylo: „Jedi…“ Pak bez jakéhokoliv varování zaútočil. Strhla se zuřivá bitva. Ahsoka nikdy nebojovala s tak impozantním protivníkem. Hned v prvních okamžicích Opress zničil Ahsočino shotto, takže byla ve značné nevýhodě. Po chvíli se jí však povedlo rozseknout rukojeť jeho meče, čímž zničila jednu jeho čepel. Bojovali značnou chvíli, až se Opressovi podařilo odzbrojit Ahsoku a odhodit ji na zem na druhé straně místnosti. I přes všechnu její rychlost prostě nemohla vzdorovat tak ohromné síle. Opress se k ní pomalu blížil a chystal se to ukončit.

Ahsoka se vyškrábala na kolena a s hrůzou v očích sledovala, jak se k ní monstrum blíží, jako kat chystající se popravit odsouzeného. Ahsoce se rozbušilo srdce jako o závod. Nebyla připravena zemřít. Alespoň ne takhle. Její popravčí došel až k ní a napřáhl svůj meč. Přece to takhle nemůže skončit! Ještě toho chtěla tolik zažít, na tolik míst se podívat! Do Jezerního kraje na Naboo plného nádherných vodopádů, na rozlehlé pláně Khoonda na Dantooinu, kde se honí divoká zvířata s větrem o závod, na rozsáhlé oceány na Manaanu, v jejichž srdci se jako bájná Atlantida tyčí město Ahto, na Bespin a Oblečné město, které se vznáší jako lehké pírko unášené větrem, na Alderaan, jenž je synonymem pro krásu, kulturu a prosazování míru. Ne, prostě se nemohla nechat zabít!

Ahsoka zavřela oči a soustředila všechnu svou Sílu do jediného, mocného úderu. Opress jako kulový blesk přeletěl přes celou místnost a narazil do stěny tak mohutně, že by to nepřežil snad ani Gorog. Sith se ovšem za chvíli neohrabaně zvedl, agresivnější, než kdy dřív, připraven to svému protivníkovi patřičně vrátit. Ahsoka nicméně nečekala ani chvíli. Sílou si přitáhla světelný meč z podlahy a jediným elegantním seknutím uťala svému nepříteli hlavu. Zbytek těla jen bezvládně spadl na podlahu, následován mladou padawankou, která se skácela vyčerpáním.

Ale nebyl čas na odpočinek. Za chvíli byla mladá učednice zase na nohou. Přišla k nastražené bombě a s hrůzou v očích se podívala na displej. Zbývalo pouhých dvacet vteřin. Zapnula svůj komlink a chystala se kontaktovat svého mistra. „Ahsoko, kde vězíš? Separatistům se podařilo prolomit naši obranu a každou chvíli budou u jeskyně! Řekni mi, že už jsi venku, za okamžik to tam celé vyletí do vzduchu!“ ozvalo se z komlinku dřív, než Ahsoka mohla říct jediné slovo. „Došlo ke komplikaci, mistře, jsem ještě uvnitř…“ sdělila Ahsoka svému učiteli s obavou, jak bude reagovat. „Cože? Dobře, poslouchej. Na zadní straně bomby je kryt. Ten oddělej a utrhni zelený drát. Zastaví to detonaci všech čtyř výbušnin. Pospěš si!“ Ahsoka nelelkovala a odkrytovala bombu, jak jí nakázal mistr. Už se chystala odtrhnout krátký zelený drátek spojující klíčové systémy výbušniny, když v tom se zarazila.

Má vůbec právo tohle udělat? Separatisté jsou už téměř tady, a pokud celý komplex nezničí, bude to dost možná znamenat katastrofální porážku pro Republiku. Má její život skutečně větší cenu, než osud celé galaxie?

Ahsoka opět aktivovala komlink: „Mistře, omlouvám se, nemůžu to udělat.“ „Cože? Co to povídáš? Hned tu bombu odpoj, to je rozkaz!“ rozkřičel se Anakin do komlinku v čirém zoufalství a strachu o svou padawanku. „Je mi to líto, mistře,“ řekla tiše Ahsoka, „nechť vás Síla bude provázet na vašich dalších cestách. A nemějte výčitky, zvolila jsem si sama.“ pronesla klidně a odevzdaně. „Ahsoko, tohle nesmíš, zapřísahám tě!“ domáhal se Anakin v čirém afektu beznaděje. Ahsoka mu to neměla za zlé a byla ráda, že se o ni její mistr tak stará. Ale věděla, že je to nutná oběť. Naposledy tedy stiskla tlačítko komlinku a s klidem v srdci pravila: „Sbohem, mistře.“

Místnost zaplnil oslepující záblesk a Ahsoce proběhl před očima celý její život. Viděla, jak ji mistr Plo Koon ve třech letech našel na Shili, odkud ji odvedl do chrámu Jediů, který se stal jejím novým domovem. Viděla, jak společně s dalšími padawany poctivě trénovala v naději, že z ní jednoho dne bude skvělý Jedi. Viděla, jak dostala svůj první samostatný rozkaz a letěla na Christophsis, kde se měla setkat se svým budoucím mistrem. Viděla, jak společně deaktivovali energetický štít Separatistů a jak se následně Anakin ostýchal přijmout ji jako svou padawanku. „Jsi trochu zbrklá,“ říkal tenkrát, „jako Obi-Wanova padawanka bys neuspěla. Ale u mě bys uspět mohla.“ Postupně viděla všechny mise, dobrodružství i trable a všechny šťastné chvíle, které se svým mistrem prožila. Viděla, jak se poprvé setkala s Barriss, Aaylou, Luminarou či se Žvejkalem, s přáteli, díky kterým se nemusela cítit sama a kteří pro ni byli jako jedna velká rodina. Litovala, že je musí opustit. Viděla také, jak si sestavila svůj druhý světelný meč a jaký to byl skvělý pocit, když jej poprvé aktivovala. Vzpomněla si také na Luxe. Jestlipak k ní něco cítil? To už se asi nikdy nedozví.

Viděla každičký okamžik svého života, všechno prožívala znovu tak, jak se odehrálo. A pak se přenesla na Naboo. Viděla nádherné vodopády v Jezerním kraji, jejichž stříbřitá voda se ve slunci leskne jako perly, které padají ze skály a tříští se na tisíce kusů. A za chvíli se proháněla po pláních na Dantooinu, utíkala, co jí síly stačily, utíkala daleko, daleko od všedního světa. A nebyla sama, po pláních se radostně proháněli i Kathští psi a po obloze plul Brith, který shlížel z oblohy a bezstarostně si poletoval nad krajinou. A najednou před sebou viděla ohromné oceány, kam jen oko dohlédlo. Město Ahto se plavilo po hladině, jako osamělý lístek unášený proudem, který se ztratil v nekonečném vodním světě. Plula těsně nad hladinou a viděla několik Firaxanských žraloků, jak se nechají nést oceánskými proudy. A v tom se vznášela vysoko v oblacích a největší bespinské město měla jako na dlani. Obloha byla blankytně modrá a bylo příjemné odpoledne, a po chvilce byl soumrak a západ slunce způsoboval krásnou stínohru, která by přilákala nejednoho romantika. A načež se přenesla na Alderaan, navštívila proslulou Alderaanskou univerzitu a poznala architekturu hlavního města, Aldery. Na závěr zhlédla alderaanské hory a zkameněliny Killiků, což by pro spoustu lidí byl zážitek na celý život.

Ale Ahsoka věděla, že už musí jít. Dále viděla jen oslepující světlo, které ji volalo a přitahovalo. Nebránila se. Jeho teplo působilo konejšivým dojmem, ve kterém se hřála a poslouchala při tom zvonkohru, která jako by přicházela odněkud uvnitř jí samotné. Byla vyrovnaná, věděla, že takhle je to správně, že takhle se to muselo stát. Nebála se. Věděla, že její cesta začíná.

Jak jsem již napsal, tato povídka je smyšlená a nikdy se neodehrála. Ahsoka je jedna z mých nejoblíbenějších postav a rozhodně bych nechtěl, aby zemřela v průběhu Klonových válek. Pokud by ale zemřít měla, myslím, že si zaslouží hrdinskou smrt, jako v této povídce.