Navždy pilotem

Tak, konečně jsem dopsal slíbenou povídku a tady je. Potěší mě každý komentář a hodnocení. Příjemnou četbu :)


-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-


Povstalecký křižník Endeavor – Jeden a půl roku po bitvě o Endor


Na Mon Calamarianském křižníku, vznášejícím se na orbitě planety Dantooine, bylo ticho a klid. Většina jeho posádky byla na ubikacích nebo prováděla běžnou údržbu v hangárech. Impérium utrpělo tvrdou porážku a císař zemřel. Povstalci přesto neměli vyhráno. Vedení zbytku Imperiálních sil se ujala Ysanne Isard a na Imperiálním centru, planetě Coruscant, střádala plány na zničení rebelie. To však nyní posádku křižníku typu MC80 Liberty netrápilo. Na hlavní chodbě ovšem panoval malý rozruch.

„Ale admirále Ackbare! Ten hoch má na simulátoru nejlepší výsledky, jaké jsem kdy viděl!“ řekl naštvaně muž, jdouc vedle Mon Calamariana a prohrábl si své černé vlasy. Na sobě měl typicky oranžovou pilotní uniformu a v pravé ruce nesl helmu.

„Já vím Wedgi, ale to nic neznamená. Let v kluzáku a stíhačce je něco úplně jiného,” oponoval Ackbar.

„On na to má. Vím to! Musím admirála nějak přesvědčit. Luke také začínal s kluzákem… A zničil Hvězdu Smrti. Navíc, pokud se umístil na Malastaru, musí mít vynikající reflexy. Někdo takový na to má.“ Admirál se zastavil.

„Vážně si to myslíte? Ale nemá žádné vojenské zkušenosti.“

„Na simulátoru to tak rozhodně nevypadalo. Zelená Eskadra bude potřebovat velitele, jako je on. Kdybychom měli více stíhaček, hned bych ho bral mezi Rogues.“

„Mezi Rogues? No, přesto si nemyslím, že by takový mladík měl velet celé Eskadře.“

„Admirále, potřebujeme každého dobrého pilota.“

„Eeh… Wedgi, nechápu, proč tady o tom s vámi jednám, když jste se dávno rozhodl.“

„Takže ho bereme?“ otázal se Antilles. Mon Calamarian neodpověděl. Místo toho se vydal dále dlouhou bílou chodbou, která vedla na můstek. Pilot jej následoval.


Po chvíli Admirál odbočil do postraní uličky. Byla již o něco tmavší, jelikož zde nebyly světla. Ale na tak krátký úsek je ani nebylo potřeba. Zastavil se u bílých dveří a zeptal se:

„Jste si jistý, že to není chyba?“

„Jsem pilotem celý život. Účastnil jsem se obou útoků na Hvězdu Smrti. Věřte mi, poznám dobrého pilota,“ ujišťoval Wedge a poté gestem ruky naznačil, aby Admirál vstoupil. Ten přikývl a dveře se otevřely.
Vstoupili do kruhové místnosti. Podél stěn byly nad sebou dvě řady k sezení, obsazené postavami v pilotních uniformách. Muži i ženy různého věku a ras v očekávání mlčeli.

„Dámy a pánové, jmenuji se admirál Gial Ackbar, ale to myslím víte,“ začal olihni podobný velitel a pokračoval: „Všichni víme, proč tu jste, tak to vezmu zkrátka. Po bitvě o Endor jsme přišli o celou Zelenou Eskadru. Proto dostane dvanáct z vás příležitost, stát se členy této legendární…“

„Celou? Já myslel, že Tycho Celchu přežil,“ přerušil jej mladý muž.

„To ano… Ale Celchu se dostal do… Do nějakých kariérních problémů.“ Mon Calamarian sklopil oči. Poté pootevřel ústa ve snaze se usmát a pokračoval: „Nyní vám představuji velitele Eskadry Rogue, Wedge Antillese.“

„Děkuji, admirále. Vedení aliance se rozhodlo obnovit Zelenou Eskadru, která se aktivně účastnila obou útoků na Hvězdy Smrti. Všichni jste se přihlásili asi rok po bitvě o Endor. Prošli jste si téměř šestiměsíčním výcvikem na simulátorech. Další výcvik bude spíše na dopilování vašich schopností na maximum, ale hlavně abyste si zvykli na ostatní členy, kteří budou stále po vašem boku. Nebo by alespoň měli. Vybrat pouze dvanáct lidí nebylo snadné. Zelená Eskadra se vždy řadila mezi jednu z nejelitnějších, proto jsme se snažili vybrat ty nejlepší z vás. V potaz jsme brali jak vaše výsledky na simulátoru, tak vaše dosavadní životní zkušenosti. Nebudu vás napínat,“ pronesl vážným tónem Wedge a zadíval se do datapadu.

„Začneme od dvanáctky. Takové číslo v týmu má od nynějška Sen Koor,“ řekl Wedge a ukázal na Rodiana středního věku, který měl jako většina přítomných, oranžovou pilotní uniformu. Zelenému tvorovi cukla tykadla a vyvalil své muší oči.

„Zelený jedenáct je Calo Minn.“ Na okraji spodní řady se začal radovat asi pětadvacetiletý muž s delšími černými vlasy a vyhodil nad sebe helmu, kterou málem nechytil.

„Mezi nejlepší se dostaly i nějaké ženy. Zelená deset je Yasmyn Gilder.“ Mladá plavovlasá dívka s modrýma očima se přihlásila ze středu davu.

„Zelený devět je Voren Secura.“ V davu se zvedl Twi’lek s krvavě rudou kůží, také v uniformě. Své hlavové ocasy měl přehozené přes ramena.

„Evana Keteris, zelená osm.“ Asi veprostřed spodní řady se začala překvapeně, ale ne méně radostně, rozhlížet Mon Calamarianská žena.

„Další pilotka. Zelená sedm je Shaala Murro.“ Vzadu zamávala černovlasá dívka, která se opírala o zeď.

„Šestku obsadil mladý Zhaff Reendorr.“ V řadě začal skákat malý Sullustan, aby byl mezi ostatními vidět. Při skákání mi o sebe pleskaly jeho převislé líce.

„Díky svým zkušenostem z Nabooiské armády si číslo pět vydobyl Derryn Taske.“

„No proto,“ řekl očividně znuděný Derryn, postarší muž již téměř bez vlasů.

„No, tak dále,“ pokračoval ve výběru Antilles. „Zelený čtyři je Milbin Clahs. Kdepak jsi?“

„Ta-tady jsem…“ ozval se nesměle mladík s rezavými vlasy, neustále si pohrávající s krycím sklíčkem na své helmě.

„Další žena obsadila číslo tři. Siluvain Zane z Catharu.“ V přední řadě se zvedla mladičká Catharka, kočkovité šelmě podobná dívka, s bílou srstí a černými krátšími vlasy, sahajícími asi po krk, a s úsměvem přikývla.

„Číslo dvě obdržel Carth Dol.“ Téměř na kraji vrchní řady se ozval radostný výkřik světlezeleného Nautolana. Jako všichni z jeho rasy měl černé oči a mnoho tenkých hlavových ocasů, na kterých se občas objevil dřevěný kroužek.

„Vybrat velitele nebylo snadné. Ovšem díky svým skvělým pilotním zkušenostem a výsledkům při tréninku si toto místo vysloužil Whormm Nair.“ Z davu vystoupil docela překvapený, průměrně vysoký, mladý muž. Ten, který se předtím ptal na Tycha. Měl krátké hnědé vlasy a šedozelené oči. A zatímco šel dopředu ke zbytku své nové eskadry, hlavou se mu honila spousta věcí: „Páni… Já jsem to dokázal. Dostal jsem se do Zelené Eskadry! A dokonce do pozice velitele… Tomu nemohu uvěřit.“ Vpředu mu gratulovali. Zdálo se, že jej přijali velice vřele. Jenom onen starý mrzout Derryn stál se založenýma rukama. Z nového velitele nebyl vůbec nadšený. Whormm si toho všiml, ovšem nenechal na sobě nic zdát.

„Jako Eskadra jste byli ještě rozděleni do dvojic, takzvaných Wingmanů. Svého Wingmana nesmíte v boji opustit. Když se Eskadra rozdělí, vy kryjete jej a on zase vás. Musíte být naprosto sehraní, a proto jsme vás rozdělili podle vaší strategie a reakcí na simulátoru následovně: velitel a trojka, desítka a šestka, pětka a čtyřka, dvojka a osmička, jedenáctka a dvanáctka a nakonec sedmička a devítka. Rozdělení vás ostatních provede zítra admirál Ackbar. Zelená Eskadro, pojďte se mnou,“ řekl velitel Rogues a vydal se zpět na hlavní chodbu. Zelení jej s nadšením následovali.


Chodba byla prázdná. Na zdech se pouze míhaly stíny procházejících členů Eskadry. Vpředu šel Antilles, za ním Nair, a pak zbytek.

„Vypadá to, že jsme spolu,“ ozvalo se za Whormmem. Rychlou chůzí se vedle něj dostala Catharka.

„Oh… No, jsem rád, že jsi se mnou ty a ne… Jak se to jen jmenuje? No Zelený Pět,“ odpověděl velitel.

„To já taky. Derryn nevypadá zrovna přívětivě. A slyšela jsem, že často měl trable s vedením v armádě… Ale to je asi jedno. Takže ty jsi pilot?“

„Ano. Vždycky jsem byl. A vždycky budu. Ale spíše jsem pilotoval swoopy a vznášedla.“

„Takže závodník. A dařilo se?“

„No, párkrát jsem se umístil. Jednou dokonce i na Malastaru.“
„Tak to musíš být vážně skvělý pilot. Myslím si, že budeme jako dvojice dobří. Mimochodem, jmenuji se Siluvain,“ řekla s úsměvem a lehkou jiskrou ve svých světle modrých očích.

„Whormm,“ řekl mladík a podal jí ruku. Při cestách na závody moc cizích ras neviděl, ale spíše o nich četl z datapadů. Proto si Catharku stále prohlížel. Na tváři měla krátké, světle černé proužky a nos stejné barvy.
Chvíli vedle sebe šli mlčky. Za sebou slyšeli hlasy ostatních. Již nebyli na hlavní chodbě, ale v jedné z tmavších a hlavně užších uliček vedoucích k hangárům.

„Když mě zde přivezli, nezdál se mi Endeavor tak velký,“ prolomila ticho Siluvain.

„Mě také ne. Ale na takovéto dlouhé a uzavřené uličky jsem zvyklý z domova,“ zasmál se Whormm.

„A odkud jsi?“

„Z Alakathy. Je to takový malý měsíc v sektoru K’vath ve středním okraji.“

„Tak to mi nic neříká.“

„To se ani nedivím,“ zasmál se mladík: „Je to strašná díra. Ale přesto jsem tam byl doma… Ty jsi z Catharu, že?“

„Ano, vyrůstala jsem tam. Ovšem poté, co tam vtrhlo Impérium, jsem musela odletět.“Z debaty je přerušil černovlasý velitel Eskadry Rogue:

„Takže Zelení. Zde napravo jsou vaše ubikace. Společná místnost a pokoje po dvou. Karty k vašim pokojům jsou na stole v hale. Vaše věci jsme tam již přinesli. Ihned naproti je váš hangár. Než vejdete dovnitř, tak vám řeknu pár věcí, které byste měli vědět. Tento křižník je od nynějška váš domov. Kromě vás jsou zde dvě další stíhací Eskadry a jedna Eskadra bombardovací. Ovšem vy, vy jste ti lepší. Ostatní na vás budou spoléhat. Nezklamte je. A hlavně nezklamte svého wingmana. Velícím důstojníkem této lodi je generál Andros. Veškeré další dotazy směřujte na něj. Hodně štěstí. A doufám, že se s některými z vás jednou setkám v Eskadře Rogue.” Po těchto slovech se muž otočil a zamířil si to uličkou zpět k můstku.

„Tak snad abychom šli dovnitř,“ řekl nedočkavě Twi’lek a hodil si jedno Lekku přes pravé rameno.


Dveře hangáru se s hlasitým zasyčením otevřely. Zelení pomalu šli dovnitř. Whormm vcházel poslední, ovšem někdo jej chytil za límec uniformy a vtáhl zpět na chodbu.

„Tak poslouchej závodníčku. Já mám větší zkušenosti se stíhačkami a bojem, než vy všichni dohromady. Nevím, zda Ackbarovi tví rodiče zaplatili, ale ty bys neměl velet ani v kuchyni! Mimochodem, jsem taky rád, že nejsem tvůj wingman,“ rozčiloval se Derryn a všemožně přitom rozhazoval rukama.

„Takže ty jsi poslouchal můj rozhovor se Siluvain?! To je… Takhle o mých rodičích nemluv!“ odvětil po chvilce Whormm.

„Nebo co? Hmm? Neuděláš naprosto nic. A počítej s tím, že rozhodně od tebe rozkazy přijímat nebudu!“

„Hele já se tady s tebou nebudu hádat. Očividně máš nějaký komplex. Takže tvrď si, co chceš a rozkazy si klidně neposlouchej. Ale až tě za tu aroganci generál Andros vyrazí z jednotky, já tě zpět brát nebudu!“
Derryn stál jako opařený. S pootevřenými ústy civěl na zeď, ke které předtím přimáčknul Whormma. Ten již ovšem v hangáru doháněl ostatní.

„Kde jsi byl? Stalo se něco?“ zeptala se starostlivě Whormmova parťačka.

„Ne… Já jen… Na chodbě mě odchytil Derryn,“ zarazil se mladík a prohrábl si vlasy.

„A sakra. Co ti řekl?“

„No, nic příjemného. Ale z jeho slov vyznělo, že nás poslouchal na chodbě…“ Siluvain pouze zlehka zakroutila hlavou.

Zelení pomalu šli po parmabetonové podlaze v hangáru. Naproti sobě tam byly postavené dvě řady nových X-wingů, každá čítajíc šest strojů. Pod složenými křídly na pravé straně stál u každé stíhačky aeromechanický droid, který před sebe holograficky promítal číslo pilota, jemuž letoun patřil. Každý již měl předem naprogramovaný palubní počítač, se svým číslem. Počítače byly navzájem propojeny, aby každý pilot věděl, jestli a koho z Eskadry sestřelili. Navíc onen malý Sullustan musel mít kokpit zlehka upravený, kvůli svému malému vzrůstu. Whormm měl X-wing až na konci pravé řady, nejblíže ke štítu mezi hangárem a venkovním prostorem. Pomalu šel od nosu ke kokpitu a rukou projížděl po hladkém boku lodi. Svou helmu, kterou celou dobu nesl v ruce a opřenou o bok, zahákl poutkem na žebřík opřený o kokpit. Byla to klasická helma povstaleckých pilotů. Na každé straně od výstupku na vrchu helmy byl široký, tmavě šedý pruh. V něm byla žlutá Hvězda Smrti rozdělená pěti šedými kolečky vzestupné velikosti, symbolizujícími, že se do Aliance přihlásil pět let po bitvě o Yavin. Došel až k malému bělozelenému droidovi.

„Nazdar maličký. Jaké máš číslo?“ řekl s úsměvem Whormm. Odpovědí mu bylo veselé hvízdnutí. Mladíkova znalost řeči astromechů již trošku ochabovala. Chvilku uvažoval a poté řekl:

„R3-J… J7? Já jsem Whormm. Od nynějška budeme létat spolu.“ Opět se ozvalo podobné hvízdnutí… Zelený velitel se otočil a prohlížel si loď. Motory, štíty, zbraně, všechno.

„Na jakou vzdálenost je nastaven střet blasterů?“ Droid vydal dlouhé slabé pípnutí.

„Dvě stě padesát metrů? Takže nás asi brzy čeká trénink ve vzduchu.“


Na můstku Endeavoru generál Andros debatoval o nové eskadře s Ackbarem.

„Jak piloti reagovali na zvolení toho mladíka za velitele?“ Muž středního věku si založil ruce za záda. Měl tmavě hnědé vlasy a plnovous.

„Většina docela dobře. Ovšem všiml jsem si, že Derryn Taske nebyl nadšený,“ odpověděl zamyšleně admirál.

„Taske… Taske… Áh, ten pilot z Nabooiských bezpečnostních sil? Hmm… Nebude to dělat problémy?“

„To nevím, ge…“ Ackbar to již nedořekl. Přerušil jej palubní důstojník:

„Pane, z hyperprostoru právě vystoupil křižník Impéria! Vypouští stíhačky a bombardéry.“

„Admirále Ackbare, zřejmě se to dozvíme dříve, než jsme čekali,“ řekl Andros. Poté se obrátil k palubnímu počítači, stiskl tlačítko a začal mluvit: „Všemu personálu, tady je generál Andros. Jsme pod útokem Impéria, všichni na bojové pozice! Eskadra Vjun a Zelená Eskadra se okamžitě připraví k boji!

„Pane, to nemůžete! Zelení ještě nejsou na opravdový boj zcela připraveni! Musí ještě trénovat!“ zařval komandér Antilles, který právě vešel na můstek.

„Komandére, přiznávám, že je to riskantní, ale nemáme jinou možnost. Potřebujeme vyslat všechny stíhačky do boje, jinak přijdeme o korvety. Alespoň se ukáže, jak dobří jsou,“ pronesl s ledovým klidem v hlase generál. Wedge pouze sklopil hlavu. Nemohl jim ani nijak pomoct, jelikož zde přiletěl raketoplánem.

„Whormme! Slyšels to? To myslí vážně?!“ zeptala se překvapeně Catharka.

„Zřejmě ano… Jsme jediná bojeschopná stíhací eskadra,“ řekl navenek klidně mladík, když si nasadil helmu a lezl po žebříku do kokpitu. Uvnitř byl ovšem stejně nervózní jako ostatní.

„Dobrá… Ať tě provází Síla, Whormme.“

„Ať provází tebe, Siluvain.“ Po těchto slovech se dívka otočila a rychle doběhla ke svému X-wingu, postavenému hned vedle. Magnetické zvedáky zatím umístily droidy do zásuvek stíhačů. Motory se začaly nažhavovat, kokpity se zavřely. Technici narychlo doplňovali palivo.

„A je to tady. Moje první bitva. Mami, tati, já vás pomstím. Dobrá Zelení, hlaste se.“

„Zelený dvanáct, připraven.“

„Zelený jedenáct, připraven.“

„Zelená deset, připravena.“

„Zelený devět, připraven.“

„Zelená osm, připravena.“

„Zelená sedm, připravena.“

„Zelený šest, připraven.“

„Zelený pět, připraven.“

„Zelený čtyři, připraven.“

„Zelená tři, připravena.“

„Zelený dva, připraven.“

„Zelený velitel, připraven. Jdeme na to!“
Po ohlášení ve vysílačce se Whormmova stíhačka pomalu zvedla. Zmáčkl tlačítko na boku vnitřku kabiny, čímž zasunul podvozek. Zapnul si pásy, a zatímco se mu na palubním počítači zobrazovaly instrukce, lehkým stlačením pravého pedálu natočil stíhačku nosem k štítu hangáru. X-wing proletěl štítem a dostal se do volného vesmíru. Ostatní piloti jej následovali.

„R3, sniž mi hladinu umělé gravitace na deset procent normálu.“ Droid vydal malé pípnutí, které ale velitel neslyšel. Zato bezpečně poznal, že se gravitace v kokpitu snížila. Lépe tak rozezná chování stíhačky. Poté se podíval na palubní počítač a řekl do vysílačky:

„Takže Zelení, máme bránit korvety, zatímco bombardéry z Vjunu zaútočí na křižník. Pamatujte, co říkal komandér Antilles. Držte se u svých wingmanů. Čtyřko, šestko a devítko. Se svými wingmany braňte Reduction, my ostatní bráníme Independence IV.“ Vysílačkou se ozvaly souhlasy a polovina stíhačů se obrátila směrem k druhé korvetě.

„Všichni na soubojovou rychlost, křídla do útočné polohy!“

Křídla X-wingů se rozevřela. Blížili se ke korvetě, která již byla v obležení stíhačů. Imperiální křižník právě vypustil bombardéry. Whormm lehce přitáhl knipl k sobě, čímž zvedl nos stíhačky a zamířil nad korvetu. Siluvain jej následovala, ale ostatní dvojice oblétaly Independence IV zleva a zprava. Dole se již střílelo. První TIE se proměnilo ve žhavou kouli. Velitel obrátil stíhačku břichem nahoru a poté zamířil prudce dolů. Na monitoru se mu zobrazily znepokojené řeči R3.

„R3, nereptej a raději připrav torpéda!“
První stíhač se dostal před mladíka. Pevně stiskl knipl, a když zaměřovací počítač zčervenal, chtěl zmáčknout spoušť. Nepřátelský stíhač ovšem explodoval dříve.

„Nějak ti to trvalo, tak jsem ho sundala.“ Ve vysílačce se ozval smích Siluvain.

„V pořádku trojko. Hlídej si záda a torpéda šetři na bombardéry.“
Whormm to bral s nadhledem. Už se necítil tak nervózní, jako předtím. Právě naopak, docela si to užíval. Prudce zahnul doprava a sestřelil poměrně rozcukaně letící TIE.

„Bombardéry na desíti!“ ozvalo se ve vysílačce a mladík ihned stočil loď na levý bok. Poté knipl silně přitáhl k sobě, čímž se velmi rychle otočil a dostal čelem k bombardérům.

„R3, označ je jako cíle jedna, dva a tři. Siluvain, já si beru ty tři vlevo, ty se postarej o ty vpravo.“

„Rozumím veliteli.“
Pilotův zaměřovací počítač ukazoval všechny tři cíle. Blížily se poměrně pomalu. Když konečně jeden zčervenal, odpálil první torpédo. Bombardér neměl šanci. Dívka již sundala dva a X-wingy u korvety právě zničily poslední stíhačku. Velitel odpálil další torpédo, které také zasáhlo. Poslední bombardér byl již blízko. Počítač zčervenal a třetí torpédo opustilo hlaveň. Mohutné TIE se rozpadlo na dvě hořící poloviny, mezi kterými Whormm sotva proletěl.

„V pořádku R3?“ zeptal se mladík a na monitoru se ukázala astromechova odpověď.


Zamířili k druhé korvetě. Tam to šlo o něco hůře. Impérium tam mělo více stíhaček a mezi Zelenými panovaly neshody. Whormm si všiml jednoho X-wingu, pronásledovaného dvěma TIE. Jeho wingmana nikde neviděl. Vše mu ihned došlo.

„Pětko, tady je velitel… Pětko, vrať se ke čtyřce! Kde jsi, pětko?! Sakra. Kde je ten zbabělec?!“
Po těchto slovech strhl velitel stíhačku prudce dolů doprava, aby pomohl čtyřce. Rukou pevně svíral knipl a palec měl připraven k palbě.

„Nemůžu je setřást! Pětko, kde vězíš?! Derryne!“ ozýval se nervózní hlas z vysílačky.

„Klid čtyřko, tady velitel. Jdu ti na pomoc,“ pronesl relativně klidně Whormm a k prvnímu TIE vyslal několik laserových šipek. Pár z nich zasáhlo spojnici kokpitu a křídla. Šestiúhelníkový solární disk se urval a stíhačka se začala bezmocně točit kolem své osy. Druhá stíhačka ovšem ještě nebyla v dostřelu. Držela se za X-wingem, jako klíště na Anoobě. Whormm letěl, jak rychle jen mohl. Vypustil několik laserů, ovšem Imperiál se jim obratně vyhnul. Poté spustil palbu na svou oběť. Několik střel zasáhlo pravé křídla a trup. Štíty již ten nápor nevydržely a povstalecký stíhač se rozpadl na několik kusů.

„Čtyřko! Sakra… Derryne, tohle ti nedaruju!” Whormm se naštval. Prudce stiskl spoušť a dvěma přesně mířenými ranami zasáhl kličkující Interceptor. Velkým obloukem se obrátil směrem ke korvetě. Dostal se za něj další Imperiální stíhač a začal střílet. Štíty zásahu zabránily a palba ustala. Catharka se o TIE hbitě postarala.

„Díky trojko.“

„V pořádku, veliteli,“ odpověděla dívka.

„Tady je sedmička, blíží se bombardéry!“

„Velitel, rozumím. Útočný vektor alfa. Jdeme na ně,“ pronesl Whormm a sundal poslední stíhačku. X-wingy se zformovaly do šipky a letěly vstříc mohutným a pomalým TIE. Před sebou viděli roj malých teček a Imperiální střední křižník, třídy Acclamator. Jeho podlouhlý můstek explodoval a nos lodi začal pomalu klesat.

„Zdá se, že hoši od Vjunu to zvládli,“ ozval se ve vysílačce hlas s typickým Twi’leckým přízvukem.

„Dobrá Zelení, postarejme se o ty bombardéry, ať už můžeme domů,“ řekl velitel.
Blížili se k roji. Bylo tam asi patnáct bombardérů. Jeden náhle explodoval. Za nimi byl Derryn.

„Sakra! Je tam náš! Zelení střílejte opatrně. Pokud možno, použijte torpéda,“ zařval Whormm a ve vysílačce se ozývaly souhlasy. Z X-wingů vyletěly růžově zářící koule a zamířily k bombardérům. Byli již blízko a hromadná exploze je oslnila. Najednou z ní vyletěla dvě další torpéda a zasáhla jeden letící X-wing. Střely letky zasáhly cíl dříve než Derrynovy, a tak proletěly mezi hořícími troskami. Stíhačka se začala prudce otáčet a narazila do zbytků bombardérů. Whormmovi se na displeji objevila zpráva o smrti dvanáctky. Již před sebou viděli vracející se Y-wingy, a tak velitel řekl do vysílačky:

„Můstku, tady je Zelený velitel. Vracíme se na Endeavor.“

„Tady je můstek, potvrzuji.“
Stíhače se pomalu otočily a zamířily ke křižníku. Whormmovi se hlavou honilo spoustu myšlenek. Byl na Derryna opravdu naštvaný. Vždyť kvůli něj dnes ztratili dva piloty. Přesto to byly ztráty nižší, než důstojníci na můstku očekávali. X-wingy pomalu proletěly štítem hangáru a přistály.

Pokračování příště…