Zankan Taho - Pro hrst kreditů

Tatooine, slunečný den jako každý jiný.
Vstávám z optížemi, setřepávám ze sebe písek a jdu si připravit raní dávku vody. To lahodné pohlazení po duši, osvěžujicí vody. Nádherný pocit, zrovna když je venku něco přes 40 stupňů Celsia a bude hůř. Zatím jsem na sebe hodil lehčí oblečení, vzal Datapad a vydal se dolů do Kantýny. Jako vždy byla plná všelijakých ras, někteří vypadali slušně a někteří zase jako ten nejhorší odpad společnosti. Ovšem co čekat je to Tatooine, mezitím jsem si sedl do temnější uličky a zapl Datapad. Vyjela spousta informací o postavách, jedním elegantním klikem jsem přepl na novinky v galaxii, opět vyjela spousta informací. Nic zajmavého ani moc nového, víc
informací se dozvím z těch řečí co tu sem tam vykřiknou piloti. Poté jsem začal prohledávat schránku, krom spousty SPAMU zde byla i nabídka k práci. Najít a zabít chlápka jménem Rakan, dále byly přiděleny info. o souřadnicích. No je fakt že by se mi nějaké kredity hodily, takže to přijmám. Zprávu jsem odeslal zpět s kladným komentářem, netrvalo ani 10 vteřin a zpráva přišla zpět s Fotkou a kreditama, které dostanu za splnění mise. Vypl jsem Datapad a šel zpátky nahoru do pokoje, Datáč jsem hodil na postel, šel do kuchyně a otevřel menší zkříňku plnou prachu a písku. Trochu jsem to prohrabal a našel to co jsem potřeboval, klíček, trochu jsem ofoukal
strčil do kapsy a vydal se ven ovšem nikoli přes kantýnu, ale zadem uličkami. Přes uličky jsem se dostal za město k jednomu vraku vznášedla, z něho jsem vytáhnul bednu, vzal klíček a otevřel. Z bedny jsem vytáhnul zbroj, která se podobá té co nosí klonované vojska. Navlíkl jsem ji, vzal zbraň, bednu jsem vrátil zpět a vydal se k hangárům. Cestou potkáte hodně spodiny a kriminálníků, ale pokud máte zbroj a pořádný kvér, troufne si na vás jen málokdo. Těsně před vstupem do Hangárů mě zastavil chlápek, bohužel jsem měl dluhy a někdo ty prachy ze mě musí dostat. "Podívej, Mertorovi se nelíbí, že neplatíš ani splátky. Takže !" řekl hrubším hlasem "Takže ?" "Takže mi je dáš teď hned, nebo ti zlámu ruce a nohy... Vyber si !" "No, ruce a nohy potřebuju a prachy nemám !" odvětil jsem. Chlápek se zašklebil a chytil mě za ruku. Tvrdě jsem ho kopl do kolena, bylo slyšet značné křupnutí. Chlápek se svalil na zem a chytil si nohu, neřval jenom se šklebil. Vytáhnul jsem blaster a prostřelil mu hlavu, nějak jsem se tím nezabíral, tohle je už čtvrtý chlápek, kterého na mě poslaly. No nato jaké jsem měl dluhy jsem vlastnil celkem normální loď typu frachťák, je fakt že kdybych ji prodal zaplatil bych své dluhy, ale na to si jí moc cením. V kokpitu jsem jsem zadal souřadnice na planetu Coruscant, jakmile jsem vyletěl z atmosféry zapl se hyperpohon. Loď dorazila ke svému cíli a vlétla do atmosféry, přistála na jedné z pracovních ramp.

Coruscant
Rampa se otevřela a já vystoupil, z hluboka se nadechl jemně znečistěného ovzduší a vydal se hledat hotel Fosnan. Podle jména bylo jasné, že je to někde ve spodní části Coruscantu, takže nebylo by zrovna moc dobré ptát se tady na hoře. Asi po hodině nekonečného bloumání a hledání vchodu do nižších vrstev, jsem zjistil že se tam dá dostat lodí. Po cestě lodí jsem se dostal do hangáru, u zdi byly bezdomovci a rezaví droidi, kteří žebrali. Jako by jim ty peníze k něčemu byly. Nezdržoval jsem se a vyšel ven, viditelnost skoro žádná, jediné co tu vrhalo světlo byly pouliční světla a poutače na bary. Vydal jsem se do menší kantýny přes ulici, když jsem vešel dovnitř
všechno stichlo. "Co tu chceš vojáku ?..." Zeptal se barman a odplivnul si. "Nejsem žádný voják" odpověděl jsem a sedl si ke stolu, načež se všichni zase začaly bavit. Barman z mnou přišel a hodil mi na stůl Datapad "jseš to ty ?" Vyjela moje fotka a odměna za mé dopadení. Podíval jsem se na barmana a pomalu jsem vytáhnul blaster "Jo, jsem to já" Barman se zamračil a já vystřelil, skácel se na zem, schoval jsem blaster a sebral Datapad. Všichni se na mě zase podívaly, vyšel jsem ven a opřel se o zeď. Na Datapadu jsem vyhledal mapu spodního patra Coruscantu, našel jsem hotel a označil ho. Byl od mě sotva nějakých 500 metrů, vypl jsem Datáč a dal si ho za opasek. Vydal jsem se do postraních uliček, které se jevili jako nejkratší cesty. Uličky byly temné jako zbytek tohoto města, ale i přesto tu bylo moc živo. Tři lidi se postavili přímo přede mě, "Ztratil ses vojáčku ?" řekl jeden z nich a vyndal vybronůž, "Kolikrát to mám říkat, nejsem žádný voják !" Zařval jsem a vytáhnul Blaster, namířil na jednoho z nich a vystřelil. S těma dvěma to ani nehlo, skoro by se dalo říct že jim to je jedno. "Tak, bude něco ?" Hned co jsem to dořekl postava s vybronožem po mě skočila a začala sekat, druhá jen stála. Vyhýbal jsem se sekům, chytl jsem mu ruku a kopl ho do břicha, upustil nůž v tom mě ten druhý kopl do žeber, pustil jsem toho prvního a chytl se za bok. Nato jakou jsem měl zbroj to byl velice silný kop, klečel jsem na zemi a pevně se držel. Mezitím ti dva utekli pryč, zůstal po nich jenom nůž a mrtvola. Pomalu jsem se z obtížemi zvedl a pomalu se vydal k mrtvole a strhl jsem kápi. Byl to Trandoshan, postavil jsem se a pomalu se vydal k hotelu. Vyšel jsem z uličky a stál před hotelem, nabil jsem Blaster a vešel dovnitř.

Hotel
Šel jsem k pultu, za kterém stál starší muž, byl bílej jak stěna z toho se dalo poznat že nikdy nebyl nahoře. "Přeješ si vojáku ?" řekl starým a znuděným hlasem, "Nejsem voják !" řekl jsem naštvaně. "Dobře... A co chceš ?" "Hledám chlápka jménem Rakan..." "Rakan ?, ten tady není" řekl vystrašeným hlasem, "Jediné co mě dokáže pořádně naštvat, je když mi někdo lže" zamračil jsem se a na pult položil Blaster. Když stařík uviděl zbraň začaly se mu třást ruce, "Můžu se podívat na seznam..." "To by bylo fajn" odvětil jsem a stařík zašel dozadu. "Tady ! třetí patro, pokoj 3A" Ozvalo z místnosti. Vzal jsem Blaster a šel jsem k výtahu, "Nefunguje" stačil ještě stařík říct a odešel pryč. Šel jsem tedy po schodech, vyšel jsem do třetího patra a začal hledat dveře, netrvalo ani pět vteřin a našel jsem je. Zaklepal jsem na dveře a připravil si Blaster, "Kdo je tam ?" Ozvalo se z poza dveří, "Tady spravedlnost !" "Cože ?" "Hovno !" odvětil jsem a vykopl dveře, "Co to do prdele ?" řekl a rozběhl se proti mě, sundal mě na zem a vyběhl ven, rychle jsem stanul, ale zase spadnul, jelikož se ozvaly žebra. "doprdele !" vykřikl jsem a chytil se opět za bok. "Zatraceně musím odsud zmizet" řekl jsem a pomalu stanul, rychle jsem se dotrmácel k výtahu a pomalu jsem začal slízat schody, jakmile jsem dorazil dolů, vyšel jsem ven, zašel do uličky a sedl si za popelnici.