Elvrich Lee-Seznámení

Tato povídka není o válce,světelných mečích či pašování. Je to příběh jednoho schopného detektiva, který svým odlišným myšlením mnohokrát pomohl policii. Styl, kterým je tato povídka psaná patří mezi ty jednoduší a mám na vás jednu prosbu, když jí budete hodnotit, tak uvážlivě.

***

Nad ospalým Qrassus City, hlavním městem planety Qrassus, právě vycházelo slunce. Bylo pozdní léto a všechno kvítí, na pečlivě udržovaných zahradách se barvilo do sytě žluté,červené,modré i fialové. Místní obyvatelé totiž měli velmi blízký vztah k přírodě a inklinovali k pacifismu. Asi právě proto se nikdy neúčastnili žádný galaktických konfliktů, ani nebyli členy, podle nich, ,,té zkorumpované Republiky.“

***

Sluneční paprsky pronikly okenicemi do malého pokoje a jemně pošimraly na nose jistého muže, přibližně pětatřicetiletého. Spáč ztěžka otevřel oči a ještě chvíli váhal, zda má opustit vyhřátou postel. Nakonec se přece jen odhodlal, pomalu odhrnul červenou, černými čtverečky zdobenou přikrývku a posadil se na kraj vcelku široké postele.

Měl nakrátko ostříhané blonďaté vlasy,modré oči a pečlivě upravené na olejované strniště. Byl vysoký, svalnatý a také až chorobně posedlý vlastní čistotou. Jmenoval se Elvrich Lee a byl velice schopný detektiv, velmi nezvyklého rázu.

Místnost ve které spal byla vyzdobena drahými pestrobarevnými tapetami,lesklým dřevěným nábytkem a obrovským zlatým lustrem u stropu.

Třicátník konečně vstal z postele, kterou poté pečlivě ustlal a vyrazil do čistě bíle koupelny. Kde vykonal pro něj nezbytnou ranní hygienu. Po opravdu velmi dlouhé sprše a pečlivém oholení vylezl ze zamlžené koupelny a ponořil se do šatníku. No šatník by tomu většina lidí asi neříkala.

Muž jako Elvrich Lee si totiž na své oblečení, velmi potrpěl. Vydržoval si celé místnosti vyhrazené oděvům, dokonce je měl rozdělené na letní a zimní a také na barevné, zdobené, černé, na ,,ty do společnosti“ a nesmíme zapomenout ani na jeho převleky kterých měl tucty. Kdokoli jiný by se v takové spouště šuplíků,zrcadel a skříní snadno ztratil, né tak ovšem náš hrdina.

Když skončil s oblékáním a spoustou upravování, Měl již na sobě hedvábnou bílou košili s dlouhými rukávy, zelenou vestu spojenou krásnými mosaznými knoflíky, černé kalhoty s tmavě oranžovými pruhy a lesklé kožené polobotky.

,,Hmm ,,perfekto“, můj krejčí se poslední dobou velmi činí.“ Poznamenal Lee, když se prohlížel v zrcadle, kručivý sten jeho břicha ho ovšem brzo krutě vytrhl ze světa oblečení do světa hladovění. Otočil se tedy na patě a svým vznešeným krokem se sunul do kuchyně.

Chodby v jeho domě byly obloženy parketami ze světlého Kashyykského dřeva a po levé straně se nacházelo mnoho velkých obdélníkových oken, s výhledem na barvami překypující zahradu.

,,Dobré jitro madam Bakerová.“ Pozdravil detektiv postarší služebnou při své rutinní cestě do jídelny. I přesto že droidi zvládali úklid daleko lépe, chtěl mít pán domu i nějaké to ,,stálé“ služebnictvo, o které se by se mohl opřít.
,,Dobré pane.“ Odpověděla mu žena na pozdrav a dál se věnovala zametání. Na její bělejší pleti se již objevovaly malé zuby času, taktéž to bylo i s jejími černými vlasy, které už trochu ztrácely barvu.

,,Málem bych zapomněl, vaše výplata i s prémiemi za minulý měsíc se nachází v obálce, na krbové římse v salónu.“ Rozpomněl se detektiv ve středním věku a krátce tím obnovil konverzaci.

,,Děkuji. Divila jsem se když jí nenašla v kapse u mého kabátu, kam jí vždy dáváte.“ Zasmála se hlasitě žena a Elvrich znovu uslyšel ten samý smích, který ho provázel už osm let.
,,A teď už běžte na snídani, to vaše kručení je slyšet snad i do továrenské čtvrti.“

***

Když muž vstoupil do kuchyně, uvítala ho typická vůně pečených toastů,kávy a čerstvě natrhané kytice, uložené do jednoduše zdobené porcelánové vázy, nacházející se uprostřed malého, kulatého stolu.

Celá místnost měla rozměry asi čtrnáct metrů čtverečních a podobně jako všechny ostatní části domu, byla pečlivě uklizená. Moderní vybavení tu samozřejmě také nechybělo.

Třicátník usedl ke stolu do pracně vyřezávané židle, uvázal si kolem krku ubrousek, aby si nepošpinil drahé oblečení a začal utěšovat svůj žaludek.

Když už dojedl poslední sousto a pomalu dopíjel kávu, ozvalo se zničehonic zvonění a poté i bušení na červené vstupní dveře do jeho domu. Detektiv tedy vstal, spěšně se upravil a poté chvátal chodbu aby otevřel návštěvníkovi nebo i návštěvníkům.

Jaké překvapení, když zjistil že ve dveřích, je jeho starý známý strážmistr Bruno. Silný třiatřiceti chlapík s mohutným hnědým knírem a obočím. Oděn byl v typické tmavě červené uniformě se zlatými knoflíky, krátkém plášti stejné barvy a špičaté černé helmě.

,,Dobrý den Bruno.“ Řekl boháč na pozdrav policistovi.
,,Dobrý den i vám detektive.“ Odvětil mu návštěvník a nenápadně schoval obušek, kterým předtím bušil do dveří, pod kabát.
,,Pojďte dál. Nechcete čaj, kávu?“
,,Ne děkuji Lee, poslal mě pro vás velitel Henryk, potřebuje pomoct s vraždou jistého bohatého továrníka.“ Vysvětlil mu situaci udržovatel pořádku a kousl se do rtu.
,,Ehh v takovém případě…. Můžete tu chviličku počkat?“

Elvrich vběhl zpátky do vstupní haly, plné věšáků a rychle na sebe navlekl dlouhý zelený kabát, hnědý klobouk s černým pruhem a rukavičky. Také si z police vzal svojí ,,vycházkovou hůl“, která skrývala tenké ostří, pro případ že by se měl bránit. Nakonec si ještě, pro všechny případy schoval do rukávu malý blaster.

,,Dobře můžeme jít.“ Pravil, když vyšel nově oblečený před dům. Strážník přikývl a vydal se vojenským krokem k zřejmě nově nalakovanému,červenému, dvou místnému vznášedlu se znakem qrassusské policie. Šedý štít s modrou hvězdou na černém poli.
Oba nakonec usedli do béžových sedaček a vyrazili.

Velkou rychlostí opustili okolí Elvrichova dvoupatrového domu, který byl ve skutečnosti vevnitř mnohem větší než vypadal i jeho pečlivě udržovanou zahradu, ohraničenou nízkým černým plotem.

Jeho domov se nacházel hluboko v úřednické čtvrti, kde byly taktéž kasárny,radnice a jak už název napovídá i spousta domů bohatých úředníků. Tato část města přímo sousedila s továrenskou, která byla největší ze všech. V té žilo mnoho příslušníků střední třídy a také tam bylo středisko zpracovatelského průmyslu.

,,Slyšel jste o tom, že mezi Republikou a Separatisty propukla válka?“ Zeptal se ho Bruno za jízdy.
,,Ano slyšel, nechápu co je na všech těch válkách baví.“ Řekl třicátník a neodpustil si přitom opovrhující tón.

Tak pokračovali v konverzaci a ulice rychle mizely za jejich zády. Až dorazili k ,,bráně“ do továrenské čtvrti, hlídané dvěma policisty, nedá se ale říct že by svojí povinnost brali nějak vážně.

Charakter společnosti se náhle změnil, ulice byly špinavější, zahrady skoro vymizely a domy vyšší a jednoduší. Také tu bylo k vidění víc příslušníků jiných ras a rudě oděných strážníků.

,,Jsme na místě.“ Prohlásil rozhodně strážmistr a zaparkoval před relativně velkou, šedou budovou, ve tvaru štrúdlu. Převelice čistotnému detektivovi se zprvu nechtělo opustit vznášedlo. Nakonec se ovšem odhodlal a dopadl nohama na pevnou zem. Nápis na budově mu okamžitě prozradil, místo kde byla spáchána vražda. Na jatkách.