Obyčejný život Vinstona Glicka

Sluneční kotouč se již zpola zařízl za obzor, když se malý Brandon, spolu se svou o rok mladší sestřičkou Nivienne, ukládal ke spánku.

Ukládal ke spánku… fakt je, že zastlat toho malýho neřáda nebylo nikdy lehký. Jediný, co na něj platí – a na to jsem přišel, když mu byly asi dva – je, když ho někdo přidusí polštářem.

Moje žena, Jaquetta, má vyšší vzdělání než já a tak mě živí, zatím co já utrácím to málo, co vydělá a jsem doma s děckama. Ona pracuje v továrně na zubní pastu za městem. A to jsem nikdá nepobral, jak to, že musí ty víčka na ty tuby šroubovat ručně… to na to jako nemaj ňákou mašinu, nebo co?

Jo, ta moje holka. Corellianka. Krev a mlíko, teda mlíko už moc ne, od tý doby, co přestala kojit, i tak je to ale pořád kus žesnký. Mohla učit na vysoký škole, kdyby nemontovala tu pastu. Ne, že by neučila kvůli pastě, ale nemůže dělat nic jinýho, než tu pastu, protože si jednou pustila pusu na špacír, jakože prej Císařský držej lidi ve srabu a celý to jde do prdele a tak. No každopádně ji někdo slyšel, to je logický, neřikala si to pro sebe, a prásknul ji. Měla kliku, že nešla bručet.

Taky pořád nechápu, proč se tenkrát nechala zbouchnout. Je totiž o šest let starší než já a hnusná rozhodně taky není, alespoň ksichtem. V bocích má teda trochu nabráno, to jo, ale kdo by si stěžoval? Tak proto teda nechápu, proč se nechala naložit na těch nádražních hajzlících, protože jako upřímně, já taky nejsem hnusnej, ale taky nejsem princ z pohádky. Kolem ní se muselo mrcasit tolik jinejch chlapů, že nevidim jedinej důvod, proč by šla do mě. Nebo že bych šel já do ní? Už si na to moc nepamatuju, mám mizernýho pamatováka.

Každopádně vim, že potom, co jsem ji tam rozhalenou nechal a šel si po svých, si mě za nějakej čas našla a že je prej v tom. A tak jsme se vzali, protože ženská s miminem a bez chlapa je už z principu odsouzená k mizernýmu životu a já nejsem hajzl, abych jí v tom nechal, protože je to z části i moje vina, že se narodil Bran.

To bylo v době, kdy jsem přišel vo práci. Dělal jsem v armádě, jako většina chlapů, ale na rozdíl od většiny chlapů jsem nebyl voják, jen jsem po nich uklízel bordel. Jednou jsem ale spěchal domů, jo, to zrovna Jaquetta rodila, a nevypnul jsem pojistky. Normálně by to nevadilo, ale seržant, co měl ten večer službu, se z nějakýho důvodu rozhodl, že si tu šichtu zpestří a pozval si pár holek. A zábava se zvrhla v takový menší orgie, či co a jak byl ten maník v ráži, opřel jednu z těch holek o elektrickej ohradník ve vězeňským bloku. Sesmahlo je to voba na škvarek. Před velitelem jsem se příští ráno hájil, že si seržant neměl co vopírat svý holky o elektrickej ohradník, ale nepomohlo mi to. Vyrazil mě ještě ten den. A to jsem mohl bejt rád, jak sám řekl, když na mě hulákal.

Od tý doby nás teda živí Jaquetta.

Proč se vlastně přestěhovala z Corellie k nám na Eliador vlastně taky nevim. Nikdy mi to neřekla. My si totiž spolu moc nepovídáme. Ani už spolu vlastně nespíme v jednom pokoji. Přijde vždycky kolem desátý a je úplně vyřízená, kdykoliv si chci něco začít, udělat jí radost nebo tak, pošle mě do háje, že prej se celej den jenom flákám a nemám pochopení pro to, že je vyřízená. V tomhle jí musím dát za pravdu, páč to vážně nechápu – vždyť jenom šroubuje víčka! Já mezitím doma uklízim, chodim nakupovat, hraju si s dětma a tak všelijak. Hm… možná to bude tou dlouhou pracovní dobou, čtrnáct hodin je přece jen trochu moc.

Než mi umřel táta, bylo to ještě docela dobrý. Mámu jsem nikdy nepoznal, umřela při porodu. Když teda táta ještě žil, měli jsme trochu víc peněz z jeho mizernýho důchodu. Neberte mě špatně, ty prachy jsem mu nekrad! Pořád říkal, že by pro mě udělal první poslední. Měl docela velkej byt, ve kterym jsem vyrůstal a kterej splácel celej život. Chtěl se mít dobře. Přesvědčil jsem ho, že se může mít dobře i bez velkýho bytu, přestěhoval jsem ho k nám a ten jeho starej byt jsem prodal, abych splatil nějaký dluhy. Těch sedm let, co u nás bydlel, to s ním šlo ale jen k horšímu. Zhubnul, přestal jíst a tak. Umřel jednou ráno, oči vytřeštěný, tělo dost divně zkroucený. Nechtěl jsem se dostat do problémů, tak jsem to nenahlásil a zakopal na dvorku. Nikdo se po něm už neptal.

A to mi připomíná, že jsem si nezkontroloval výherní los! Napsal jsem si ho předevčírem a je to tutovka! Kde mám čtečku… jo, tady. Uh, moment… z… za… zadej… t… te zadejte k… kó… kód, zadejte kód. To je jasný! Takže… 1138. Jo, je to správně. Tak se ukaž… No do pytle! Kurva, to mě poser! Zase špatně, já už končim! Nesázim! Maj pech! Kde… kde mám cigára? Kde… Brane, neviděls tátovy cigára? Cože?! Ty malej spratku, já ti ukážu! Tumáš! Kolikrát ti mám řikat, ať mi na ně nešaháš?! Fakt skvělý, půlka vysypaná. Teď si to můžu strčit akorát tak do prdele! Kurva! Počkej, až se vrátíš, zpřelámu ti hnáty! A ty neřvi, holka, bolí mě z tebe hlava!
Kde jsem to… jo, táta! No, táta. Je v čudu.

Jaquetta neví jednu věc – půjčil jsem si prachy. Prohrál jsem její vejplatu v sabaccu, což se nesmí dozvědět, tak jsem si půjčil. Už jsem to měl ale dávno vrátit a ten devaron říkal, že když mu to nevrátim, podřízne mi krk. Což se nesmí stát, co by si beze mě rodina počala? Je to ale v cajku, včera jsem udělal jeden krám. Moc to nehodilo, ale ten dluh jsem z toho zacvakal. A zbytek zase prohrál. Jsem teda na nule, ale ne v mínusu, což je dobrý.

Stejně je to ale hodná holka, to je fakt. Někdy se teda dost rveme, ale když je po všem a ona se svíjí v rohu ložnice, po celým svým krásným těle modrý podlitiny, teprve tehdy si uvědomim, jak strašně jí miluju, že je slabá a bezbranná a že jí musim chránit. Což jí taky vždycky řeknu a ona mě nejdřív posílá do háje, ale skončí to tak, že si spolu pobrečíme a je to dobrý.

Hmm? Někdo zvoní! Brandone! Běž otevřít, kluku! Brandone! Do hajzlu, kde vězí? Brandone! To to mám, kurva, dělat já?! Hergot no jo, vždyť už jdu, porád, dejte pokoj s tim zvoněním!

Musim pročistit kukátko, už je zase celý upatlaný… kdo je?

A do prdele! Bílý helmy! No to je fakt totálně v hajzlu! Co budu dělat? Mám jim otevřít? Ne, to je blbost! Budu dělat, že nejsem doma. Jo! To je úplně nejlepší.

Ne, vždyť mě museli slyšet, jak řvu na Brana! Co teď? Asi bude nejlepší, když jim otevřu. Stejně na mě nic nemaj!

Ouky douk, fajn. Západka, otočit klíčem.

Brej den, přejete si?

„Jste Vinston Glick?“

Jo, to jsem. Vo co de?

„Zatýkám vás pro ozbrojenou loupež a postřelení civilní osoby!“

Cože? Ne, ne, ne! To bude mejlka, váženej! Já nikdy nic takovýho neudělal!

„Důkazy hovoří proti vám.“

Jaký důkazy? Vždyť jsem žádný nenechal!

„Nebudu s vámi diskutovat. TK 421, nasaďte mu želízka.“

Co?! Tak to ne, táhněte do prdele!

U všech huttů, co teď? Jsem vyřízenej, tohle nevyžehlim! Musim jim utýct! Po ochozu, voknem z kuchyně!

„Stát!“

Rychle pryč! Musim se zdekovat! Co děti? Nemůžu je tu takhle nechat!

„Omračte ho!“

Vrátim se pro ně pak, však ony to zvládnou! Jsou po mně!

Ale ne, zablokovali mi cestu! Musim to vzít přes ložnici. Kolem skříně, noční stolek… vytáhnu ze šuplete bouchačku, ta se bude hodit! Sakra, blbej krám, jde vytáhnout dost ztuha!

„Ksakru, ten kretén má blaster! Serte na omráčení!“

Cože? Co jsem to slyšel?!

Hej! Moment, nechci vám nic udělat, jen mě nechte bejt!

Kurva! Ta řacha vedle mý palice bylo jako co?! Oni to myslej vážně, oni…

AAAAAH!

Do hajzlu! Hrudník! Je… je to čistý… celý s… spálený. Tohle jim přijde draho…

Posranej život!