Ovlivněná: část 2

Táhnou ji po rozpálené zemi, pálí z toho paty. Pravé oko štípe, ale dokáže ho otevřít, prakticky nic s ním však nevidí. Druhé oko hledí na oranžové skály a stopu v písku po jejích nohách. Má břicho omotané obvazem, zjevně s ní ještě neplánují skoncovat, což pravděpodobně vůbec není dobrá zpráva. Náhle ji zahaluje stín, Rill už není tažena po písku, ale po hladkých dlaždicích.
Jeden muž se zastavil, táhnou ji okolo něj a on jí při tom hledí do očí tím svým bezcitným nadřazeným sithským pohledem. Není to však žádný mladý nedočkavý lidský učedník, nýbrž starý a vyrovnaný čistokrevný sith. Oba muži, jenž rytířku vláčeli až sem ji na jeho pokyn synchronizovaně pouští na chladnou podlahu.

„Buďte mým hostem.“ Pronáší sith s úsměvem. „Prosím.“

Černé kachličky jí příjemně chladí bolavá místa. Okolní hlasy začínají být tlumené, usíná.

Rill otevírá oči. Leží na lehátku v malé vězeňské cele, místo jedné stěny, se naproti ní modrá silové pole. Je přikryta dekou a pod hlavou má celkem pohodlný polštář, na stolku se kouří z keramického talíře. Sedá si. Na talíři je velký kus masa nakrájený na čtverečky a jakási zelenina. Nechápe proč je pro ni přichystána taková hostina, ale je vysílená a má velký hlad, okamžitě popadá lžíci a pouští se do jídla.

„Dostala jsi stejný příděl jídla, jaký dostávají sithští lordi na této akademii.“ Ozývá se známý hlas za silovým polem.
Sith, který ji nechal přitáhnout do budovy, vchází do chodby s celami, dveře se za ním s tichým zasyčením zavírají, první zasyčení musela nejspíš přeslechnout.

„Budeš potřebovat spoustu sil, abys byla připravena na výcvik.“ Pokračuje muž.

„Jsem rytířka jedi, co vás vede k tomu, že podstoupím sithský výcvik?“ Táže se podrážděně cereanka.

„Už dávno jsi stačila učinit první kroky, teď si jen stačí přiznat, že chceš výcvik podstoupit.“

Rill mu sebejistě hledí do očí. „Jsem rytířka jedi.“ Opakuje.

„A co všechno jsi ochotna obětovat, abys zůstala rytířkou jedi?“ Táže se muž, ale je vidět, že odpověď neočekává, je vidět, že odpověď již zná.

***

Sedmiletá jedijská učednice se probouzí.

„Špatný sny?“ Ptá se jí ospale stejně starý učedník. Má červeno-bíle zbarvenou pokožku a z jeho hlavy vedou po stranách dva krátké šedě pruhované lekku. Je to Chilan, její togrutský spolubydlící z Dantooinské jedijské akademie.

Rill jen hledí do stropu a nechává si kapky potu stékat po čele.

„Taky nemůžu spát, když mluvíš ze spaní.“ Dodal chlapec a převalil se od ní zády.

Náhle je jí patnáct. Chilan ji nevzbudil, zaspala o půl hodiny. Rychle si obléká tuniku, zatímco si nazouvá holínky. Když je oblečená, utíká přes nádvoří do tréninkové místnosti, dusí v sobě vztek. V místnosti, kde očekávala výuku, stojí jen drobný mužík nazelenalé barvy pleti, mistr Vandar. Nestačí se omluvit, Vandar se ujímá slova.

„Vyvaruj se zloby, je to cesta k temné straně.“ Promlouvá poučně. „Přišla jsi později, tak pro tebe bude výuka trvat déle, osobně nikam nespěchám. Ostatní učedníky najdeš u mostu.“ Ukazuje jedním ze svých tří prsů na dveře do nádvoří.

Rill vyráží napřed, vztek na spolubydlícího již potlačila. Teď jí přijde nefér, že ji mistr poučil a ani se nezmínil o Chilianovi. Mohl ji vzbudit, ale neudělal to, muselo to být ze zlomyslnosti a to je přeci také cesta k temné straně!

Doráží k mostu před akademií, Chilian se na ni zubí svými ostrými zuby masožravce. Rill na něj jen letmo pohlédla a teď vyčkává na Vandara. Po hněvu v ní nejsou ani stopy, hněv vede k temné straně, jen ať jí Chilian podlehne, ona ho však v žádném případě následovat nebude.

Je jí osmnáct let, vzhledem k tomu, že se bravurně osvědčila ve všech zkouškách, je jmenována rytířkou. Nikomu neřekla, že Chilian mluvil ze spaní, že si téměř neslyšně mrmlal několik slov, místy znějících jako sithský kodex. Stále si v hlavě opakuje, že to byla jen náhoda, nebo že si opakoval, na co si dát pozor. Ráno odletěl, aniž by o tom komukoliv řekl. Jestli propadl temné straně, alespoň ji už nerozšíří po této akademii. Přesto, že se vztekem nenechává pohltit, jestli v galaxii někoho opravdu nesnáší, je to její bývalý spolubydlící. Sežere tě bantha, Chiliane Selaji.

***

„Ta poslední věta je velmi sebekritická.“ Ozývá se známý hlas jejího únosce. Sith klečí dva metry od ní, a hledí jí do očí, zlomyslně se usmívá. Sotva se Rill na tváři objevuje zděšený výraz, už je skrčená nad záchodovou mísou a zvrací vše, co před pár hodinami snědla. Měla pocit, že je s masem něco v nepořádku, měla však hlad. Zatímco se mladá rytířka krčí nad záchodem a vzlyká, sith za sebou zapíná silové pole cely.

„Jsi už téměř jedna z nás, ale zbývá tady ten jeden drobný otravný krůček - přiznat si to.“

„Není si co přiznat.“

„Proč jsi snědla to maso, i když se ti na něm něco nezdálo?“

„Musím přece něco jíst!“

„Nemusíš.“