Vzpomínky na Dathomir

Příběh je sepsán jako deník nejmenovaného imperiálního vojáka umístěného na Dathomiru.

14BBY

Den 1.

Konečně je Dathomir náš, po poporažení místní domobrany jsme zde zřídili základnu.
Na ochranu základny se byl poslán 23. průzkumný prapor. Ach, jaká smůla, že jsem jeden z nich... Nejhorší na tom je, že ostatní vojáci vykládají legendy o čarodějnicích a podobné havěti. někteří z nás mají strach jen opustit budovu, za to jsem se jim taky smál, jenže po tom, co jsem měl službu u hlavního vchodu, jsem změnil názor, pořád něco praskalo a bylo slyšet pískání..., ale nic jsem neviděl, takže s nejspíš není čeho bát. Ale stejně jsem raději požádal o převelení ke stráži hangáru.

Den 2.

Brzy ráno mě vzbudil velitel mé jednotky, že generál chce se mnou mluvit, měl jsem z toho strach, ale naštěstí se ukázalo, že mě opravdu převeleli do hangáru, ach jak já jsem byl šťastný, že už nemusím do té strašidelné džungle... Konečně dovezli těžkou techniku: dva turbotanky a jedno AT-AT- strýček Atý jak mu říkáme, při prvním průzkumu se ovšem zlomila hnací hřídel jednoho turbotanku. No, a to je asi vše co bych o dnešku řekl...

Den 3.

Po včerejší večeři my bylo příšerně, ven z pokoje jsem se vyškrábal, no spíš jsem se vyplazil po čtyřech, až odpoledne, seržant skákal metr dvacet rozčílením na kuchaře, co nám to dává za sr**ky na jídlo, ten, celý bledý, mu odpověděl, že o ničem závadném neví. Poslali jsme žádost o zaslání nových dílů na turbotank, našim „skvělým“ technikům se podařilo zničit celé dvě nápravy a naprosto vyřadit hlavní počítač. Konečně vyšlo slunce, asi jsem zapomněl napsat, že předchozí dva dny pršelo...

Den 4.

Dobré počasí se stále drží, i když některým už to slunko leze na mozek. Někteří už skončili na ošetřovně. Našli jsme jeskyni se zásobou paliva, nejspíše ji zde nechali poražení povstalci, no, na rovinu, už stejně nebyl nikdo, kdo by to palivo odvezl. Někteří spolubojovníci začali pěstovat zeleninu na drobných zahradách, k večeru se začalo příjemně ochlazovat. K večeři jsme dostali stejný blaf jako včera, takhle to dopadne, když necháte vařit vojáka...

Den 5.

Dnes pršelo, součástky na turbotank nedorazily, administrativa na nás se*e. Znepřátelil jsem si jednoho technika, když jsem mu řekl, že by bylo dobré nezničit všechnu těžkou techniku, no, byl mírně řečeno naštvaný, ale copak já za to můžu, že je levej? Blesk pokácel strom, který dopadl přímo na okno mého pokoje, takže nevidím ven. Zítra přiletí inspekce, musím si uklidit, nebo budou velitelé zuřit.

Pokračování příště...