Havran 2

Pokračování první kapitoly


Ahsoka společně s tajemným žoldákem vyběhla do prašných ulic Mos Eisley.
První slunce zapadlo a druhému zbývala nanejvýš standartní hodina.
Dožadovala se po něm nějaké vysvětlení, proč zastřelil Radionského barmana. Jediné čeho se jí ale dostalo, bylo mávnutí rukou se slovy „Na vysvětlování není nejlepší chvíle.“
Procházeli ulicemi a ztráceli se pronásledovatelům v davu, tedy pokud nějací pronásledovatelé je skutečně pronásledovali.
Následovala žoldáka s několika krokovým odstupem, nehodlala se k němu ani na okamžik otočit zády. Ještě několikrát se pokusila získat nějaké odpovědi, vždy jí ale jen krátce odbyl. Tedy krom jedné výjimky kdy jí prozradil, že ho muže nazývat Havran.
To slovo jí bylo povědomé ale ať se snažila sebevíc, tak jediné co si vybavila bylo, že je to nějaké zvíře o kterém nejspíš četla v archivech chrámu.
Několik minut po západu druhého slunce došli špinavou uličkou k zadnímu vchodu do hangáru. Havran se ještě naposledy důkladně rozhlédl. Když se přesvědčil, že v okolí není nic podezřelého tak zadal kód a dveře se s hlasitým skřípáním rezavého železa otevřeli.
Uvnitř se ukrývala loď. Lehký Frachťák třídy Dynamic připomínající tvarem plně rozevření vějíř.
Přesto že loď vypadala jako nová a černobílí pancíř nenesl ani nejmenší známky boje, tak Ahsoka poznala, že se jedná o hodně starý model po úplné rekonstrukci a značné modifikaci aby byl schopný se vyrovnat svým o celá staletí mladším nástupcům.
Nechtěla ani hádat kolik muselo něco takové stát kreditu. Byla si ale jistá, že za ty kredity mohl mít nejnovější model stejné třídy, ne-li mnohem lepší.
Zamířili rovnou k spuštěné rampě, nad kterou byl na novém pancíři připevněn kus původního, boji a stářím poznamenaného stále nesoucí čitelné jméno lodi; Ebon Hawk.
Vnitřek lodi byl stejný jako zevnějšek, nově rekonstruovaný, modifikovaný a čistý.
Žoldák odložil zbraň do stojanu hned u vchodu, stáhl kapuci, sundal masku a konečně odhalil svou tvář.
Nemohlo mu být méně než třiadvacet a ne víc než sedmadvacet. Tmavě hnědé vlasy měl ostříhané až skoro na kůži, zato na tváři si to kompenzoval dlouhými udržovanými vousy. Masitý nos, tmavé oči a ošklivá jizva táhnoucí se od levé líce k uchu, to vše tvořilo nezaměnitelnou tvář s lehkovážným pohledem, kterou měla pocit, že už někdy určitě viděla.
Z boční uličky k nim přispěchal malí humanoid zahalený v habitu, ze kterého na ní koukaly dvě žluté svítící očka. Jawa začal vztekle křičet a ručkou ukazoval na přivedeného hosta.
Ze začátku nevěděla co se děje, protože křičel pro ni naprosto nesrozumitelnou řeči. Teprve po chvíli hlasitější konverzace z Havranových odpovědí pochopila, o co jde.
„To už stačí Vivi. Slibuju, že si tě nedá k svačině.“ snažil se Havran už poněkolikáté uklidnit malého společníka.
Znala příčinu jeho absurdního strachu, na své rodné planetě patří Togruti k jedněm z nejnebezpečnějších dravců. Přesto že se její národ už dávno změnil, tak malý Jawa nejspíš instinktivně vycítil její postavení v potravním řetězci.
Plně si uvědomovala, že její pobavený úsměv odhalující ostré špičáky příliš Havranovy nepomáhá k zmírnění jeho obav, ale nemohla ho ovládnout a ani nechtěla. Někteří dokonce i do dnes věřili, že se v nich ukrývá smrtelný jed, kterým usmrcují svou kořist.
Vivi nakonec nepřesvědčivě přikývl několikátému ujištění o jeho bezpečnosti, než však odešel tak si dravce ještě nedůvěřivě změřil pohledem a ukázal jí opasek s blastrem a nožem který neváhal v případě potřeby použít.
Havran obrátil svou pozornost zpět na Ahsoku s pobaveným výrazem „Dobře, a to sem si myslel, že špatný první dojem umím nejlíp. Ale ty si přírodní talent. Pojď za mnou.“
Když ho následovala tak položila otázku, na kterou chtěla poznat odpověď od první chvíle, co ho spatřila v kantýně „Kdo vůbec si a odkud znáš mě a Mistry?"
Společně mířili ke středu lodi a Havran začal pomalu vše od začátku objasňovat „Jmenuji se Trevin Shan, všichni mě ale znají spíš jako lovce Havrana a rád bych aby to tak zůstalo. S Plo-Koonem a obzvlášť Obi-Wanem jsme byli přátelé, seznámili sme se hned na začátku války. Tebe osobně sem potkal jen jednou. Myslím, že to bylo po druhé bitvě o Geonosis.“
Celou doby ho nespouštěla z očí. Bez masky z něho vyprchala ta tajemná a nebezpečná aura, která se okolo něho po celý čas tvořila. Přestože si na něho nevzpomínala tak se z nějakého důvodu s ním cítila tak bezpečně jako už dlouho nikde. Co si vzpomínala tak naposledy asi na Shilii kam se uchýlila po svém odchodu z řádu a ukrývala se tam první týdny čistky.
Její rozum jí ale bránil a zaháněl neopodstatněné pocity důvěry, za což mu byla vděčná „Jak si v ty kantýně poznal kdo sem?“
„Nepoznal sem přímo tebe. Poznal sem, že si Jedi v té chvíli co si začala pomocí té vaší všemocné Sily maskovat svou přítomnost. I já sem tě málem přestal věnovat pozornost a chtěl sledovat tu tanečnici.“
Vešly do kruhové místnosti ve středu lodi a prošli kolem stolu s holografickým zařízením zobrazující mapu pro ní neznámého systému. V pravé části byli uzavřené dveře do nějaké malé komory a v levé zase sedačka s jídelním stolem ve tvaru U, ke které zamířili.
Mluvili spolu dlouho. Prozradil jí, že býval členem milice Mistra Rahm Kota, která byla složená z nejlepších vojáku galaxie a využívána jako speciální bojová jednotka. Okamžitě po zrodu Impéria byli však všichni označeny za zrádce pomáhající Jedájům v pokusu o svrhnutí senátu a uzmutí se vlády.
Někteří se i přes to rozhodly pokračovat v bojích proti novému nepříteli ve jménu již neexistující republiky, jiní jako on sám se rozhodli odejít a splynout s okolím dokud se na ně nezapomene.
„Jak mužů vědět že to všechno není jen lež a nechceš si vyzvednout odměnu za mojí hlavu, stejně jako za toho barmana. A tohle taky zrovna nevypadá jako obyčejná loď lovce lidí." domáhala se vysvětlení toho, co jí nejvíce bránilo mu důvěřovat.
„Pro tvou informaci je mi spíš líto těch pěti klonu, protože jejich bratři mi nejednou v zachránili život a né někoho kdo je takovej idiot že si pučí kredity od Hutta" uvelebil se pohodlněji v sedačce s nohami na stole „A věřit mi nemusíš, kdybych tě ale chtěl zajmout nebo sejmout, určitě to neudělám na svojí nově zrekvírovaný lodi. Udělal bych to v tom pajzlu, když si byla oslepená a určitě bych tě před tím neokouzlil svým nádherným ksichtem." mrknul na ni a vycenil svoje zuby v přehnaném egoistickém úsměvu.
Jeho grimasa jí rozesmála „Dobře, řekněme, že ti věřím, ale proč si mi pomohl? Jen tím na sebe přitáhneš pozornost?“
Jeho pohled poprvé za celou dobu zvážněl „Podobně jako mi kloni zachránili život, tak za něj vděčím i Jedájům a to hodně.“
„Ha už jste zpět šéfe ani sem si toho nevšiml, mám pro vás zprávu od Jaba Hutta.“ vběhl do místnosti metrový zlato červený droid DUM série „Ehhh, máte ženskou společnost, tak to nebudu rušit. Jen mi řekněte, jestli se zdrží i na večeři.“ začal pomalu couvat zpět směrem, kde Ahsoka předpokládala pilotní kabinu.
„Moc meleš pantem a málo používáš obvody jako vždycky Wacu.“ zastavil ho Trevin už bez vážnosti v hlase která se vytratila stejně rychle, jako se objevil „Tahle krásný děvče bude naším hostem, teda jestli přijme mojí nabídku ji pomoc.“
„Takže mám chystat kajutu pro hosty nebo ne šéfe?“ tikal svou optickou kamerou z Havrana na Ahsoku.
„Mě se neptej.“ vyhnul se odpovědi šéf se zvednutými rukami, jako kdyby se vzdával.
Droid nakonec zastavil svůj pohled na možném hostu.
Ahsoka několik minut uvažoval, Havran ji připadal jako čestný a trošku lehkomyslný člověk obklopený zvláštními společníky. Pozitivní odpovědi napomáhal i pocit, že se s ním již setkala. „Přijmutí tvoji pomoci mě dostane na Dantooine?“
Žoldák jen mlčky důrazně přikývl na souhlas.
„Stejně nevím, jak jinak bych se odsud dostala.“ přiznala stav situace, ve které se nacházela a ať uvažovala sebevíc, tak ji nenapadl žádný jiný způsob jak nenápadně opustit planetu.
Havran se postavil „Fajn, jen si zejtra skočím pro odměnu a nejspíš i pro zboží, to je vtom vzkazu co si mi chtěl říct Wacu?“ ani nečekal na odpověď a pokračoval „Takže domluveno. Omluvte mě ale jdu spát děti. Chovej se tu jako doma, Wac tě tu provede a kdyby sis něco přála, klidně si mu řekni. Přeji pěknou noc princezno.“ Bez dalších slov ale s úsměvem zamířil k průchodu.
„Nejsem žádná princezna!!“ vykřikla dotčeně, ale její hostitel už tomu nevěnoval sebemenší pozornost.

Jak se ukázalo droid byl až nezvykle upovídaný, tak se během prohlídky například dozvěděla že Vivi byl Trevinem vykoupen z otroctví a ten se místo návratu domu rozhodl cestovat s ním.
Nebo že zbroj a maska, kterou Havran nosí, byla vyrobena Mandalorianským zbrojmistrem.
Loď disponovala plně vybavenou garáží se třemi spídrmotorkami, skladištěm které využívaly ke skladování potravin a zbraní, ošetřovnu vybavenou dokonce bacta nádraží, pilotní kabinu ve které malí droid bydlel a dokonce jí neváhal ukázat aji strojovnu, i když z té návštěvy jawa nebyl příliš nadšený. Jediná záhada pro ní byla zamčená komora v hlavní hale. Prohlídku nakonec ukončili u kajuty pro hosty, která byla na opačné straně od kapitánovy.
„Takže ty si sloužil předtím na křižníků?“
„A nejen to, dokonce sem se účastnil i tajných špionážních operací!“ vychloubal se droid a ukazoval nadšeně svou, tří prostou, rukou na sebe.
„Havran, ty a ten Jawa ste celá kompanie?“ snažila se získat z umluveného průvodce aspoň nějaké další informace.
„Ne, ještě tu je Gregor, Doc a H... o tom bych ale neměl mluvit. Tak tady je kajuta pro hosty.“
zamluvil nedokončenou odpověď droid a ukázal na dveře.
Podlouhlá místnost byla vybavena třemi dvoupatrovými postelemi a zamykatelnou skříní naproti každé z nich. Na konci byly dveře do malé koupelny, kterou se rozhodla okamžitě navštívit.
Té noci nemohla usnout, pronásledovaly jí zvláštní útržky vzpomínek na pobyt v chrámu, který býval jejím domova. Už několik měsíců pouze bezcílně cestovala z jedné planety na okraji galaxie k druhé a věřila, že časem potká nějaké přeživší z ničivého útoku na chrám.
Milá knihovnice Jocasta Nu, Mistr Sinube jenž jí naučil trpělivosti, moudrý Mistr Yoda, Mistrině Rig Nema která ji ošetřila nejednu ránu, Mistr Plo-Koon, Mistr Obi-Wan Kenobi a Mistr Skywalker, ti všichni nejspíš splynuli se silou a jsou nenávratně pryč.
A tak jí začala pronásledovat otázka, zda kdyby zůstal, jestli mohla aspoň někoho zachránit.

*
Druhé z páru sluncí začínalo už zahřívat nekonečný oceán písku, po kterém se plavil transportní landspíder se znakem Impéria.
„Pane, skutečně věříte, že nám Hutt pomůže identifikovat vraha.“ uvolnil kadet už druhý knoflík límce uniformy, která nebyla zrovna nejvhodnější na tropické teploty.
„Kadet, proč jste vstoupil do služeb Impéria?“ položil nečekaně Vrchní vyšetřovatel nečekanou otázku.
Mladík se na chvílí zamyslel. „Pane…“ v tváři se mu zjevil nepřítomný pohled plný smutku. Col Ravik takový poznal, mývaly ho ti kteří prožívaly smrt milovaných noc co noc. Trpělivě čekal, až mladíkovy vzpomínky odplují zpět k minulosti, odkud se vždy navrátí zpět jako noční mury.
„Věřím, že Impérium je jednota. Jednota, kterou Galaxie potřebuje a já chci pomoct jí udržet, nechci už zbytečně ztratit blízké v nesmyslné válce. A to proslovy v senátu nedokážu. Dříve sem věřil, že ano ale na to je tam stále příliš pozůstatku z minulosti. “ pokračoval Kadet v odpovědi mnohem upřímněji, než sám chtěl.
„Jste správný muž Luxi Bonteri, sem rád že vás přidělili ke mně.“ Bylo to poprvé během tří měsíců, co ho oslovil jménem a ne pouze hodností „ Sám sem vyděl rozklad Republiky. Korupce, mizící důkazy o ní, soudní procesy, za které by se nemuselo stydět ani Grandis Monovo divadlo a spousta další špíny. To vše mě unavovalo, ale Impérium mi vlilo čerstvou krev do žil. Přesvědčilo mě, že úsilí z lovu už nepřijde vniveč.“
Při posledních slovech si Lux opět všiml zvláštního lesku ve Vyšetřovatelových očích.


Děkuji že ste mé povídce věnovali čas. A nechť vás provází síla.