Stín

Má první povídka tohoto roku je na světě!
Užijte si čtení a zanechte, prosím, komentáře či hodnocení... ;)

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Pod rouškou noci vyhýbajíc se světlům pouličních lamp se ulicemi města ladně plížila temná postava. Za ní vlál volný, deštěm zmáčený háv a v levé ruce se lesklo ostří vibronože. Déšť bubnoval do střech a znedaleka se ozývalo hromobití. Jelikož se žádnému z obyvatel planety Carratos nechtělo za tohoto nečasu vycházet z domu, postava zůstávala příliš dlouho bez povšimnutí.
Osoba zabočila do jedné z postranních uliček a vnořila se do skrytu tmy. Na druhém konci vyklouzla jako duch z temnoty a neslyšně se blížila k mohutnému muži v dlouhém koženém kabátu. S vibronožem, připraveným k akci, a ďábelským úšklebkem, skrytým pod kapucí, se tajemný neznámý krok po kroku přibližoval ke své budoucí oběti. Čím blíže byl, tím byla zákeřná grimasa patrnější.
Nůž, zvednutý do úrovně krku muže, se jedním rychlým pohybem přehnal okolo vyděšené tváře a zabodl se velikánovi do krku. Krev vytryskla z tepny a potřísnila vše kolem. Mohutná postava zakolísala a ztěžka se skácela k zemi.
Osoba v černém rychlým sundáním kapuci odhalila svou zvrácenou, ale přesto něžnou tvář se zlatavou pletí i dlouhé černo-fialové vlasy. „Jméno se neříká, Naryssi,“ poznamenala vražedkyně a s opovrhujícím úšklebkem ukázala i své dlouhé špičáky. Poté dívka prohledala kapsy své oběti a vzala vše cenné. Následně skryla svou tvář před zraky světa a opět zmizela v nejtemnějších stínech.

***

První paprsky vycházejícího slunce pošimraly Iyi na nose a ta se s kýchnutím probudila z dlouhého spánku. Posadila se na posteli a protahujíc se, zívla. Pohlédla z okna a usmála se na nový den. „Dobré ráno,“ špitla a pohlédla na smrdutého strilla válejícího se na koberci. „Garshi, vstáváme!“ řekla s úsměvem zvířeti, které se o ni odmala staralo. Poměrně velký, bezsrstý tvor se neochotně zvedl a vyrazil směrem ke skříni, kde si jeho majitelka zrovna oblékala blůzu. Svým nesouhlasným zavrčením dal jasně najevo, že byl vyzván, aby vstal, což znamenalo snídani. Dívka však na nespokojené zvíře nebrala zřetel a ještě se rychle upravila. „No jo, pořád,“ odfrkla si po minutě poslouchání vrčení strilla. Přešla do kuchyně a připravila svému smrdutému společníkovi lahodnou snídani. Poté vzala azurovou krabici. Nasypala cereálie do misky a sama se nasnídala.

Po snídani vzala Garshiho na procházku ven. Většina lidí si už na jejího poněkud neobvyklého společníka zvykla, přesto se však někteří obyvatelé O‘pahzu stále pozastavovali nad jeho vzezřením. Chodit po Carratoských ulicích s tvorem pocházejícím z Mandalore je poněkud neobvyklé. V tomto případě ještě neobvyklejší o to, že jeho majitelka pochází z Firrerre, což je planeta, o níž většina obyvatel galaxie nikdy neslyšela.
Iyi prošla se svým zvířecím přítelem několik ulic, než narazila na jasnými, žlutými páskami ohraničenou ulici. „Co se tu stalo?“ zeptala se jednoho z vyšetřovatelů.
„Zase zaútočil,“ odvětil rychle muž, bez ohledu na to, že by neměl během vyšetřování nikomu nic říkat. Všichni ve městě totiž už dávno věděli, že se tam potuluje sériový vrah s vibronožem. Přesto si však kriminálník stále dokázal v temných ulicích vyhledávat neopatrné oběti. Tato již byla sedmá. Neboj, Garshi by tě ochránil, ujišťovala se, přičemž její pleť zestříbrněla strachem. Kvapně se vydala zpět do svého skromného, přízemního bytu u jedné staré paní. Zavřela strilla dovnitř a s prvními kapkami deště se vydala do práce.

***

Tajemná vražedkyně se nepoznána procházela po náměstí O’pahzu s nejvíce kasiny. Slunce bylo skryté za mraky, pršelo a celé město bylo přikryté hustou mlhou. Pouliční lampy nesvítily, takže jediné osvětlení představovala neonová světla, upoutávající pozornost na kasina, jimž patřila. Vybrala si nejzapadlejší uličku a ztratila se ve skrytu stínů a mlhy.
Dlouho bloudila v zastrčených uličkách města, než konečně našla svou budoucí oběť. Nic netušící žena stála se skloněnou hlavou uprostřed ulice a nejspíše si četla něco z datapadu. Dívka skrývajíc se pod rouškou mlhy se vykradla ze stínů a zaútočila.

Žena však bez větších problémů její útok odrazila a zaujala bojový postoj. Vražedkyně se, otřesena silou, kterou byla odmrštěna, neohrabaně postavila na nohy a s ostřím vibronože připraveném v rukávu vyběhla vpřed. Nyní už odpor čekala. Srdce jí začalo divoce tlouct a její údery začaly nabírat na rychlosti i síle. Do boje se pustila hněvivě a s nevídanou vervou.
Protivnice však, jako by předvídala každý Firrerrein pohyb, útoky hravě odrážela. Po jednom zásahu se útočnici kapuce svezla na ramena a odhalila stříbřitý nádech její pleti. Dívce současně z rukávu vypadl vibronůž, kterého se následně zmocnila její sokyně. Se zbraní v pravé ruce se vrhla na dívku a vrazila jí ostří do břicha. Ta se ztěžka oddychujíc svezla k zemi. Její oponentka odhodila nůž se slovy: „Věděla jsem, že se nachytáš, maličká,“ otočila se a šla pryč. Ušla sotva deset metrů, když se za ní náhle ozvaly kroky. Ohlédnuvši se, zpozorovala Firrerreiku se zkrvaveným nožem v ruce. "Když někoho zabiješ, ujisti se, že je mrtev!" křikla dívka a prudce jí vrazila nůž do zad. „Mrcho,“ špitla umírající žena s posledním výdechem, přičemž se jí u pasu zaleskl jílec světelného meče...

Sakra, Jediové jsou tady…