Jsem padawanka mistra Sora Buqa. V klonových válkách mi byla přidělena malá klonová jednotka asi s 20. klony. Rada jediů mi dala úkol, prozkoumat se svou jednotkou starý sithský chrám na zapadlé planetě na vnějším okraji. Naposledy jsem se rozloučila se svým mistrem a vyrazila jsem na cestu. Letěli jsme nad separatistickým prostorem a proto jsme měli jen malou obchodní loď, abychom nebyli nápadní. Když jsme konečně dorazili k planetě, viděla jsem jen nekonečnou poušť, ale pak jsme v dálce uviděli nepatrný bod a zjistili jsme,že jde o onen sithský chrám.
Přistáli jsme a vešli dovnitř. Vevnitř bylo plno nástrah a pastí. Všimla jsem si také soch jakýchsi sithů které jsem si prohlížela. „To je strašné místo!“ pomyslela jsem si. Vešli jsme do nějakého sálu, jenže jsme si nevšimly svítících paprsků kolem. „Pozóóór!“ Zakřičel jeden z klonů, který si jich všiml jako jediný z nás. Ale už bylo pozdě, ostatní jimi nevšímavě procházeli. Najednou začal houkat alarm a všude kolem se začali aktivovat super batle droidi.Pár jsme jich zlikvidovali, ale pořád měli obrovskou přesilu. Snažila jsem se nás ubránit, ale když pozabíjeli všechny klony a když přicházeli další a další, rozhodla jsem se vzdát. Pak mě odvezli na jinou planetu, kde měli separatisté základnu a v tu chvíli mi došlo, že na nás Dooku nastražil past. Pár dní mě vyslýchali a mučili. Nakonec jim došlo, že jim nic neřeknu a hodili mě do malé temné cely.
V zajetí sem přežila déle než 5 měsíců, aniž bych věděla, jak válka dopadla. Jednoho rána jsem se probudila a všude kolem bylo ticho. Pomocí síly jsem vytrhla dveře a všude kolem byla spousta deaktivovaných droidů. Šla jsem do hangáru a tam jsem viděla separatistického generála. Chvíli jsme se prali, ale pak jsme se dohodli na příměří a odstartovali v jedné lodi. Když jsme přilétli k Corusantu, všude kolem byli menší bitevní stanice, které hlídaly, co se dostane na Corusant a co ven. I my jsme také byli podrobeni kontrole. Pak na naší palubu vnikla skupina klonů. Nejprve jsem byla ráda, ale pak jsem znejistila. Kloni namířili zbraně na separatistického generála a zmáčkli spoušť. Tohle se jim nepodobalo. V tu ránu jsem vytáhla světelný meč a snažila se vychytávat jejich střely. Když jsem je pomocí síly omráčila, zeptala jsem se jednoho z nich, který byl ještě trochu při smyslech, co se to děje.
„Císař a jeho impérium se snaží zničit všechny jedie a separatisty!“ odpověděl.
„Kdo je císař?“ zeptala jsem se.
„To je bývalý kancléř Palpatyn,“ odpověděl. Poručila jsem mu pomocí síly, aby mě a mou loď odpojil od stanice. Dlouhá léta jsem se schovávala na jednom z corelliánských měsíců jako farmářka. Nakonec jsem se dozvěděla, že rebelové nad impériem vyhráli. V nové republice jsem se alespoň ještě jednou jela podívat do chrámu jediů na Corusantu, tedy na to, co z něj zbylo.Teď žiju v domově důchodců na Coréllii. Do dnes nevím, co se s mým mistrem stalo, ale protože většina lidí v domově důchodců vystudovala imperiální akademii, nemůžu provádět tradiční jediské rituály a meditace. Svůj světelný meč však mám pořád u sebe ve skříni vedle postele.
KONEC.