Ewan McGregor se rozhovořil o chystaném seriálu s Kenobim
Filmový představitel Obi-Wana Kenobiho, Ewan McGregor (49 let), se vrátí do role mistra Jedi po 16 letech od premiéry Star Wars Epizoda III: Pomsta Sithů. Kromě toho potvrdil v pořadu Graham Norton Show, že s natáčením seriálu se začne v březnu 2021.
více »
Komentáře
EDIT: : C
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Stačí takhle?
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Dám ti sem příklad (vybráno zcela náhodně): ,,Dobré jitro madam Bakerová.“ Pozdravil detektiv...
Na konci přímé řeči tohoto druhu se píše čárka a poté pokračuješ malým písmenem. (platí i když tam dáš ! nebo ?) Ten druhý druh by vypadal nějak takto: Detektiv se usmál a pozdravil: ,,Dobré jitro madam Bakerová.“ (poté pokračuješ novou větou)
„Optimistu, těšícího se na vše dobré, čeká pravděpodobně zklamání. Pesimista, počítající s tím nejhorším, může očekávat spíše příjemné překvapení.” - Pětka (24.7.2015)
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Ako veľké plus vnímam výber témy. Príbehovo je to pre tento web netypická poviedka - čo je len dobre. Z pohľadu detektíva tu nebolo písané asi nič. A práve preto môže tvoj príbeh - ako ho budeš stále dobre rozvíjať a budeš si udržiavať čitateľov - byť prínosom pre tento web z hľadiska rozširovania obzorov.
Pre zaujatie čitateľa je tiež dôležité, aby mala poviedka tohto typu jasnú gradačnú krivku, a aby si postupne stupňoval napätie, aby sa čitateľ čoraz viac a viac dostával do deja. A práve v závere tvojej poviedky, tam kde som to napätie očakával najviac, chýbalo. Síce v posledných dvoch odstavcoch si ho vystupňoval - ale bolo to len 5 riadkov napätia. Mohol si to detalnejšie rozpísať - aby mal čitateľ väčší zážitok. Mohol si navodiť lepšiu - hrozivejšiu atmosféru.
Jedna z vecí, ktoré sa mi páčili je šikovný úvod - jemný nevinný opis. Vždy sa mi páči, keď poviedka začína niečím jemným, všeobecným a keď to nie je hneď rýchlo skok do deja. Opisy prostredia si tiež zvládol na výbornú a ja som si v pohode vedel všetko predstaviť.
Pri čítaní ma trochu rušilo to množstvo odstavcov. Úplne by stačilo, keby si väčšinu tých úsekov oddeľoval len odsekmi (medzera na začiatku riadku) a nie vynechávaním riadkov. Stačilo by, ak by si vynechanie riadku použil 4-5 krát v celej poviedke - v závisloti od menenia situácií.
Narazil som aj na zopár chýb z nepozornosti, ale aj to sa stáva. Taktiež by si si mohol dávať lepší pozor na písanie čiarok - niekde si čiarky vynechával, niekde si ich mal navyše.
Možno som väčšinou spomínal len negatíva, ale to len preto, že som ťa chcel na niektoré veci upozorniť. Z poviedky mám dobrý dojem. Písať určite vieš, a keď na sebe zapracuješ, tvoje poviedky môžu byť naozaj kvalitné. Udeľujem 7 hviezdičiek a prajem veľa šťastia do ďalšieho písania.
"Obi-Wan... there is good in him… I know. I know there is… still…" ―Padmé Amidala's final words
co je ovšem hlavní je to že já tuto povídku píšu kvůli náladě, pokud mě to přestane bavit přestanu. Takže nový díl může být už dnes nebo třeba až za měsíc.
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
P.S. Pardon za spoždění :D
"It's okay. Don't be afraid to say it—dead, death, the dead. It isn't going to go away, and if we don't face it, we'll just make it bigger than it really is. Can't live without death, can't die without life." - Kal Skirata
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
"Ne každý, kdo bloudí, je ztracen." - J.R.R. Tolkien
Do or do not. There is not try.
EDIT: Aspoň v tuhle chvíli.
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Přínos vidím ve vhodném vybrání tématu, kterým si chytře vyplnil volné místo, které mezi místními povídkami bylo... i když ještě tam nic "detektivního" nebylo, takže to je zatím otázka, jak se s tím popereš. V tomto díle si nastínil především zvyky světa, na kterém se děj bude odehrávat, a detektiva, i když u něho mi možná chybí detailnější myšlenkové pochody - zatím jen vím, že je puntičkář a ze starý školy.
Styl psaní je, jak si ze začátku psal, jednodušší a odlehčenější, takže by se dali odpustit některé trochu vidlácké pojmy. Otázka je, jak bych to bral, kdybys to na začátek nenapsal - osobně beru prosbu o mírnější hodnocení jako zbytečnou: jak se chceš zlepšit, když ti nevytkneme chyby?
Dále je vidět, že sis veškeré prostory a postavy důkladněji promýšlel, zejména podle jejich detailnějšího popisu a barev. Barvy jsou tam zmíněné často a abych se přiznal, možná jich je tam až moc. V každým odstavci je nějaká barva a je to podle mě přílišný požadavek na představivost - některé bych nahradil jinými barevnými "termíny", prostě vylíčit, jak vypadají, ale nikoliv tak přímo a detailně. Stejně jako popis místností typu "Celá místnost měla rozměry asi čtrnáct metrů čtverečních" - já si takovou rozlohu nedokážu dost dobře představit, nahradil bych ji nějakým přirovnáním k existujícímu prostoru.
Velký problém vidím ve stavbě vět a čárkách - jsou zmatené a některé věty nedávají smysl, pokud si tam čárky sám nedosadím. Na tom bych zapracoval nebo si to nechal od někoho přečíst. Také slovosled občas skřípe, ale to není až tak viditelné. Rozhodně bych si to po sobě víckrát přečetl, uvidíš tam víc chyb a i několik překlepů.
Toť vše, nalož s tím jak chceš.
"You can't believe everything you read on the Internet." - Abraham Lincoln
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
"A TO SE VYPLATÍ!" -Mistr Jouda, každá šťastná situace.
EDIT: podívat.
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Svou povídku začínáš vysvětlivkou... proč? Upřímně řečeno, nejsem příznivcem těchto úvodníků - čtenář si přečte, o co v povídce jde, nepotřebuje o tom být informován ještě předtím, než se s dějem seznámí. Mám dojem, že nás tím ochuzuješ o momenty překvapení, takhle už například hned víme, že je hlavní postava detektiv (přicházíme tedy o: "Ahá, tak on je detektiv! A já si lámal hlavu, o koho jde!" a motivaci číst dál).
Styl psaní je dost popisný, což není na škodu, vydal ses tak tím ale na pořádný maraton! S takovým tempem vyprávění nás čeká ještě hodně částí, pokud se ovšem příběh rozvine (jakože asi ano).
Abych byl ale upřímný, nejsem si jistý, jestli mám chuť číst dál. A zde proč:
1) Příběh mě zatím nezaujal. Je mi jasné, že je v zárodku, přesto se mi nedaří najít pasáže či momenty povídky, které by ve mně vyvolávaly potřebu nebo snad i chuť dozvědět se, kam se to bude dál ubírat. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že jde o volné převedení děl sira Arthura Conana Doyla do Star Wars kabátu - Elvrich Lee je Sherlock Holmes říznutý Watsonem (vycházková hůl alá bodná zbraň etc.), Bruno, popř. velitel Henryk pak Lestrade, paní Bakerová toť paní Hudsonová a tak dál. Je mnoho způsobů jak psát detektivní příběh, tyto jemné shody mi nepřijdou náhodné.
2) Dalším pro mě rozhodujícím faktorem je úroveň a kvalita textu, no a musím říct, že ani zde jsem nebyl uchvácen. Nečetl jsem tvé předchozí povídky, takže nevím, na kolik jsi se od minule zlepšil, zaměřím se proto na tuto konkrétní práci. Pokud jsi si to po sobě přečetl, nechápu, jak ti mohlo tolik věcí uniknout: špatná interpunkce, vynechaná slova, nepřesné formulace... Pro představu jsem vybral pár příkladů, které mě zaujaly: "Vznešeným krokem se sunul do kuchyně." Jde o drobnost, v podstatě jen o pilování jinak ucházející věty. "Vznešené" se dost tluče se slovem "sunul". To bych zaměnil např. za "nesl" či slovo mu podobné - dosáhneš tím tak kýženého dojmu. Neznám totiž nikoho, kdo by se vznešeně sunul, to prostě nejde. Zaměř se i na takové věci, textu to dost prospěje. Nevybírej náhodně zajímavě znějící slova, přemýšlej nad tím. Podobný případ je i věta: "Na její bělejší pleti se již objevovaly malé zuby času." Mozek mi okamžitě vyvolá zuby zahryznuté do jejích tváří a to určitě není správně. Formuloval bych to spíš takto: "Na její bělejší pleti se již podepsal zub času." Jde o metaforickou rovinu, výraz "podepsal" si s ničím nezaměníš, navíc jde o rozšířené slovní spojení.
"Oděn byl v typické tmavě červené uniformě se zlatými knoflíky, krátkém plášti stejné barvy a špičaté černé helmě." Tady pozor, nevíme, zda-li je plášť červený, nebo zlatý. Jistě víš proč.
Jde sice o subjektivní věci, každý píše jinak, v mém případě jsem jimi byl však rušen.
Poslední maličkost: ušetříš si spoustu práce, když budeš odstavce členit jinak. Nemusí mezi každým z nich být jednořádková mezera. Tyto mezery bych tedy vynechal a použil je místo tří hvězdiček.
Není to žádná hrůza, to rozhodně ne. O dílo výjimečné kvality však také nejde. Vyslyšel jsem tvoji prosbu a hodnotil uvážlivě a myslím, že označit tuto povídku za průměrnou je zcela adekvátní.
JAMU
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
Jsem si vědom toho, že nemám pravdu, nepotřebuji na to být upozorněn. Co mě zajímá, je to, kde dělám chybu.
„Vyslyš každého, ale ponech si svůj úsudek.“
A cup of tea is prepared faster when you're burning in hell.